MORÁVEK ATHLETIC TEAM

O víkendu 15.-16.2.2025 proběhlo v ostravské atletické hale Mistrovství ČR mládežnických kategorií dorostu a juniorů. Na něm se z naší tréninkové skupiny představilo 6 sprinterů. 

V sobotním dopoledním programu zahalovala naši účast na tomto šampionátu dvojice překážkářů. Martina Ježková si v kategorii dorostenek doběhla pro čas 8,96 s, čímž zaostala desetinu za svým osobákem a naděje na postup do osmičlenného finále se bohužel rozplynuly. Martin výkon bohužel neměl náboj a na výkonu to bylo vidět. Po závodě jsme si to řekli na rovinu a věřím, že v následujících letech  bude již více uvažovat o skladbě celého období těsně předcházejícím samotnému MČR. 

Druhým překážkářem byl v kategorii Marek Převrátil. I on díky svému halovému osobáku v letošní sezóně a současně vyrovnanosti své výkonnosti mohl reálně uvažovat o postupu do finále. U Marka ale daleko více musíme pracovat na nastavení jeho hlavy, která ač namotivovaná správným směrem, v důsledku onou přemotivovaností překypí a vlastně zabrání podání dobrého výkonu. Je dobré, že si to Mára uvědomuje a tudíž na tom můžeme pracovat efektivně. V mistrovském rozběhu nad překážkami to tentokrát opravdu nebylo dobré, když došlo k několika kolizím, z nichž pochopitelně pramenila ztráta kotníku i rytmu a čas 8,83 s je daleko za Markovými možnostmi.

Po překážkových rozbězích následovaly rozběhy hladké šedesátky. V kategorii dorostenek jsme měli trojí zastoupení. Martina Ježková prokázala výkonem 8,00 s a celkovým 16. místem, že na MČR startovala oprávněně a technicky se mi její běh rovněž velmi líbil. Jiskra, která mi chyběla nad překážkami, byla v tomto případě daleko zřetelněji vidět a i když to zřejmě pro Martinu byla malá záplata za nepovedený překážkový závod, věřím, že si zde trochu spravila chuť.

Ve stejném rozběhu běžela vedle Martiny i Aneta Bedrnová, která byla favoritkou tohoto rozběhu, což také potvrdila a výkonem 7,66 s si vylepšila svůj nejlepší letošní halový výkon. Anet zde přesvědčivě zatáhla do cílového prostoru a ambice pro umístění ve finále dala jasně najevo. V mezičase oddělujícím rozběh a samotné finále bylo však poznat, že se Aneta časem přibližujícího se finálového závodu začíná dostávat do stresu. Tuto situaci jsme absolvovali již v minulém roce a i když by se mohlo zdát, že je to už dávno za námi,  museli jsme se touto situací opět vyrovnat.  Nutno podotknout, že s loňskem se to tentokrát vůbec nedalo srovnat. A zejména v tom vidím obrovský pokrok, neboť v oblasti psychiky závodníka je každý byť i minimální posun správným směrem nutno hodnotit jako velký pokrok. Anetě jsem se před vstupem do svolavatelny před finále pokusil říct pár slov a dle výsledku samotného finále i určitého pocitu jistoty a uklidnění v daném okamžiku i samotného Anetina sebehodnocení po absolvovaném závodě věřím, že tato slova, jak se říká, padla na úrodnou půdu. Ve finále si Anet vedla velmi dobře, když si opět vylepšila season best na 7,62 s, což je výkon, který jí vynesl stříbrnou medaili. Z technického pohledu jsem měl poměrně dost výtek, protože jsem zde spatřoval téměř v každé části závodu jisté chybky. Ale je nutné podotknout, že v případě Anet beru všechyn tyto parametry za v aktuální chvíli druhořadé a moc jí přeju, že si především dokázala urovnat v hlavě. Stříbrná medaile je obrovskou a sladkou odměnou i pro mě!

Třetí rozběh na 60 m dorostenek absolvovala třetí z děvčat naší skupiny Mia Plačková. Ta si podobně jako Aneta pár okamžiků před ní vedla na výbornou, když rovněž vylepšila SB na 7,62 s, čímž si pro finále řekla o ty nejvyšší ambice. Ze zkušenosti ale vím, že v atletice a o to více v krátkém sprintu platí snad více než dvojnásob: "První vyhrání, z kapsy vyhání". Proto jsem se v časovém úseku mezi rozběhem a finále snažil toto Mie zdůraznit a především ji nastavit do asertivního módu, v němž ale bude mít na paměti, že soutěž je tak vyrovnaná, že předpoklady z rozběhových výsledků mohou rychle vzít za své. Mia si podle mě dokázala velmi zdravě a s odhodláním toto přijmout a ve finále předvedla opravdu koncentrovaný výkon, který navíc korunovala krásným technickým výkonem. To byla opravdu paráda, protože od startu udržela krásný náklon, který v průběhu a závěru zhodnotila v přímočarý tah do cíle.

Jak jsem Mie po závodech řekl...tohle byl závod, na kterém nebylo co vytknout a jeden z mála, na němž může být trenér spokojený opravdu se vším a nelze nic vytknout. Po doběhu navíc cílová kamera ukázala Mie výkon 7,55 s, což je úroveň v dorostenecké kategorie té nejvyšší výkonnosti a současně se jedná o nový oddílový rekord v této kategorii. Mia se díky tomuto běhu stala Mistryní České republiky a když ji na stupních vítězů doprovázela Aneta z druhého místa, byla to pro mě opravdu hezká odměna. Jsem si jistý, že i holky si to náramně užily. 

V rozbězích dorostenců na hladké šedesátce nastupoval Štěpán Holeček. Tomu se start celkem povedl, ale zhruba v polovině trati jsem určité výtky z pohledu techniky, neboť se mi zdálo, že tam Štěpán mírně propadl. Do cíle to potom nějak zázračně ještě dokázal vytáhnout nahoru, ale čas 7,30 s byl pro něj samotného zklamáním. Pro mě je tento čas avízem dobré připravenosti, neboť je na úrovni aktuální připravenosti. Současně jsme si po závodech zhodnotili, že Štěpána právě na oněch 30 metrech limitovala bolest hamstringů, takže jsme nakonec vlastně byli rádi, že se nezranil. O to víc jsem nabyl přesvědčení, že bez zdravotního omezení, by zřejmě byl schopen předvést čas kolem svého osobáku, který je ještě desetinu lepší.

V sobotním odpoledním programu nastupovala Mia Plačková v dálkařském sektoru, kde nakonec obsadila finálovou osmou příčku. Závod dokončila ve výkonu sezóny 5,56 m, ale mým největším dojmem byla čiročirá radost a nadšenost, s kterou Mia závod absolvovala a s níž do něj nastupovala. To mě opravdu bavilo a jsem rád, že tyhle momenty mohu společně s mými závodníky prožívat. Věřím v to, že právě tyto momenty jsou pro sportovce tím, co je motivuje sport dělat!

Marek Převrátil si v odpoledním programu chtěl spravit chuť na 400 metrů, kde závod sice rozběhl v mezičase 23,4 s, což odpovídalo útoku na jeho osobní rekord, ale v druhém kole se jasně projevilo tréninkové manko v oblasti speciální vytrvalosti. Výkon 55,70 s je pochopitelně rozhodně daleko za Markovými možnostmi, ale z pohledu štafetového startu, který jsme měli v plánu následující den, jsem nabyl přesvědčení, že to bude dobré, neboť štafeta se běžela typicky halová tudíž 4x 200 m.

V nedělním programu jsme již žádný individuální start neabsolvovali a čekaly nás až závěrečné štafety, kde jsme vyslali dvě sestavy v dorosteneckých kategoriích .V rámci soutěže dívek tvořilo jádro týmu trojice dorostenek z naší skupiny doplněné o Adélu Duškovou. Holky nastoupily v prvním nejrychlejším běhu a závod z bloků rozbíhala Aneta Bedrnová, která předvedla krásný mezičas 25,5 s, jenž je nutné hodnotit o to lépe právě kvůli tomu, že se běží z bloků a tudíž je ovlivněn nízkým startem. Aneta běžela v kontaktu se svými soupeřkami a vytvořila tak Adéle Duškové běžící na druhém úseku výbornou pozici pro seběh k mantinelu. Adéla velmi dobře zabojovala na seběhu a i když se jí nepovedlo dostat se před soupeřku z Dukly Praha, udržela kontakt na trojici vedoucích štafet, a tak předávala Martině Ježkové. Marťa podle mého úsudku předvedla v tomto závodě svůj nejlepší výkon v rámci Mistrovství ČR a mezičasem 25,5 s mě šokovala. Díky tomuto času donesla kolík na předávce k finišmence Mie Plačkové v kontaktu s medailovými pozicemi na 4. místě.

Mia měla před sebou velmi náročný úsek, na němž zaběhla letmý mezičas 24,7 s! Ještě 50 metrů před cílem se zdálo, že z toho budou "brambory", ale finiš měla Mia tak silný, že pár metrů před cílovou pásku předběhla soupeřku z Líbeznic a pro naše barvy tak podtrhla zisk bronzových medailí. Závod měl obrovskou úroveň, v němž náš výkon 1:41,27 překonal oddílový rekord v kategorii žen i dorostenek. Bronz si děvčata opravdu zasloužila!

Chlapci dorostenci tvořili ve třech ze čtyř členů štafety jádro týmu, který doplnil Lukáš Erban. I kluci předvedli výkon na hranici svých možností. Lukáš, který běžel první úsek zaběhl nejrychlejší mezičas 23,3 s a naši štafetu tak velmi dobře nastartoval. Předávka na Honzu Šmejkala vyšla dobře a Honza si na seběhu vedl velmi dobře. V náběhu do protizatáčky se nechal tak trochu skřípnout soupeři a to ho zbrzdilo. Následně se opět dostal do rytmu a svůj úsek končil na mezičase 24,0 s. Předávka nebyla špatná, ale určitě by zde bylo co opravovat zejména v tlaku Honzy do svého parťáka Štěpána Holečka, jenž od něj na třetím úseku přebíral. Štěpána po sobotním rozběhu na šedesátce pobolívala noha, a tak nad jeho výkonem visel otazník. Nicméně jeho mezičas 23,5 s ale hlavně i projev na trati mě naprosto nadchl. Opravdu hezký sprinterský výkon s krásným rozsahem kroku. Štěpán  předával v kontaktu na čelo závodu a zejména na 3. příčku. Finiš obstaral Marek Převrátil a měl velmi složitou úlohu udržet kontakt s medailovými pozicemi. To se mu nepovedlo, ale z mezičasu 23,5 s je jednoznačně patrné, že běžel na maximu svých možností. Soupeři však byli rychlejší, ale to je realita. Marek mě zde rozhodně přesvědčil, že byl na toto MČR dobře připravený a štafetový závod v týmu mu dovolil, aby se nezakřečoval podobně jako ve svém individuálním startu. Kluci byli po doběhu zklamaní. Výsledky dalších běhů ale ukázaly, že od medaile to nebylo kousíček, jak by se po doběhu prvního běhu mohlo bývalo zdát. Konečného 8. místa si velmi cením a věřím, že si z tohoto startu kluci odnesou hodně zkušeností ale i zážitků.