Nejvýraznější stopu zanechal v Lipsku Lukáš Soukal s novým PB na 200 m (22,67 s) a dvěma medailemi.

V sobotu 8.2.2020 jsme se vypravili do německého Lipska na 18. ročník tamního Hallensportfest do krásné Arény Leipzig. Ta nás opravdu uchvátila svými prostory, rozcvičovacím tunelem, sportovní halou na rozcvičení a logicky atletickým oválem, který disponuje mondem a šestidráhou na ovále.

Největší zastoupení měla naše skupina, která se sem vypravila v 15 ti členné skupině, na sprintech 60 a 200 metrů. Ale zastoupení jsme měli i na 400 m a 60 m překážek. Celý program z našeho pohledu odstartovaly rozběhy žáků ročníku 2005, kde jsme měli dvě želízka. Jirka Synek potvrdil roli favorita a do finále postoupil v kvalitním čase 7,39 s. Na chlup stejný výkon podal i ve finálovém závodě a bral za něj zlatou medaili při vyhlašování a malý dárek v podobě ručníku s logem pořadatele závodu. Druhou disciplínou byla pro Jirku doposud doplňková disciplína 200 m a vedl si více než obstojně. V celém startovním poli dorostenců kategorie U18 obsadil celkovou 6. příčku za výkon 23,77 s.

Druhým želízkem v kategorii žáků 2005 na 60 m byl Matěj Rosenberger, který v rozběhu zaběhl 7,70 s a z mého pohledu nečekaně postoupil do finále. Ve finále jsem Matesovi věřil na lepší výkon, ale po celkem zdárném startu se mu zhruba po 15 metrech záhadným způsobem podlomila noha a Matěj tak nezvládl souboj o bronzovou medaili, když ji o 2 setiny ztratil z dohledu. Za výkon 7,73 s a čtvrté místo ve finále asi příliš šťastný nebyl, ale musíme se s tím smířit a vzít si ponaučení. Na dvoustovce, kde startoval Matěj podobně jako Jirka o kategorii vyšší, si zaběhl osobní rekord 25,31 s.

V rozbězích šedesátek dorostenců jsme měli velké startovní pole 7 borců. Nejlépe se vedlo Lukáši Soukalovi, který postoupil do finále výkonem 7,30 s. Ve finále, kterému předcházelo ještě slavnostní představování spojené s přenosem do TV kostky uprostřed haly, si po velmi nepovedeném startu zaběhl vyrovnaný osobák 7,17 s. Věřím tak, že má Lukyn při dobré konstelaci na to zaběhnout kolem času 7,13 s. Nicméně i vyrovnaný osobák je důvod k oslavě a s vědomím nepovedeného startu jej lze chápat jako takový "napůl" nový osobák. Za tento výkon byl Lukáš při dekorování vítězů odměněn za druhé místo.

V pozdním odpoledni potom Lukáš nastupoval ještě k závodu na 200 metrů a zde dokonale využil lipskou dráhu a po vynikajícím výkonu, kde do toho od začátku šlapal na plné pecky, si dosprintoval pro nový osobní rekord, který posunul o celé dvě desetiny na novou hodnotu 22,68 s. Moc a moc gratuluju. Za tento výkon byl vyhlášen na 1. místě a kromě diplomu a medaile obdržel také deštník.

Druhým finalistou na 60 m dorostenců stal Vítek Vinduška, který v rozběhu zaběhl 7,41 s, což stačilo na 8. postupovou příčku. A stejné umístění zopakoval i ve finálovém závodě, kde krom toho na setinu zopakoval i svůj čas z rozběhu. Při dvoustovkařském závodu si Vítek zaběhl PB 24,43 s.

Radost z osobního rekordu mohl mít po rozbězích 60 m Šimon Kratochvíl, jenž si jej vylepšil o 2 setinky na 7,49 s. Tomuto výkonu velmi napomohla skvělá startovní reakce a při závodě bok po boku s Lukášem Soukalem bylo jasné, že si Šimon zaběhne osobák, když se cca 30 metrů dokázal s Lukynem držet v kontaktu. Na dvoustovce naopak zaostal za svým PB o 1 setinu, když zaběhl 23,66 s.

Mezi muži nastoupil na 60 m Marek Řehák. Tomu se však start příliš nepovedl a zaběhl 7,05 s. Nakonec se ukázalo, že tento výkon byl prvním nepostupujícím do finále. Asi 10 minut před finálovým závodem této kategorie jsme v rozhlase slyšeli hlášení, že se má Marek dostavit ke startu finále a to nás celkem šokovalo. Pořadatelé zřejmě zaznamenali odhlášku některého finalisty a do startovky tak zařadili marka, který o tom však nevěděl, a tak jsme se rozhodli, že do finále takhle narychlo logicky nenastoupíme. Mrzelo mě, že pořadatelé nebyli schopni nám dát o této skutečnosti vědět s předstihem. Na dvoustovce si chtěl Mára vylepšit chuť. Nakonec mu časomíra naměřila 22,41 s a Marek z toho byl viditelně zklamaný. Pocitově se cítil velice dobře a i na mě jeho výkon působil svěže a uvolněně. Mezičas 10,6 s na 100 metrech je ale dobrou známkou a fakt, že se jedná o Markovu prozatím třetí nejrychlejší dvoustovku také není k zahození.

Druhým juniorem mezi muži na 60 metrů byl Jirka Šámal. Jeho start byl naprosto perfektní a svých papírově lepších soupeřů se držel famózně. Na 40 metrech však jakoby někdo zatáhl záchrannou brzdu a Jirka se propadl startovním polem. Když jsme to spolu probírali, byl Jirka smutný, protože cítil, že je to dnes dobré. Nicméně v daný okamžik se prý jaksi "rozhodil v těle", které jakoby přestalo být pevné a pocit brzdy měl i on. Nu, věřím, že když na to člověk má, zaběhne ten výkon na nejbližších dalších závodech. Tentokrát to bylo 7,25 s jen 4 setiny za PB a i to značí, že má Jirka formu. Dvoustovku si Jirka zaběhl za 23,34 s, což je adekvátní čas venkovnímu osobnímu rekordu 23,20 s.

Na kombinaci 400 a 200 metrů nastoupili Kačka Tvrdá a Tadeáš Krakuvčík. Kačka svoji čtvrtku lehce nakopla a rozběhla v mezičase 27,5 s. V závěru poté hodně vytuhla. Byl z toho "letošňák" 62,04 s. Poté ještě zaklekla na dvoustovce, kde zopakovala nový SB 26,75 s. Každopádně jsem rád, že Obě disciplíny Kačka odběhla, protože jak se říká: "Závod je nejlepší trénink!".

Tadeáš Krakuvčík absolvoval stejnou kombinace a ve stejném sledu. I on rozběhl prvních 200 metrů solidně (24,6 s). Během tratě se potýkal s o dvě hlavy vyšším soupeřem, kterého neměl kde předběhnout. Nakonec se mu to povedlo a zaběhl výkon 51,35 s. Na dvoustovce zdolal Teddy 23,60 s.

Obstojný výkon předvedla na šedesátce dorostenek Róza Znamínková, když zaběhla 8,40 s (7 setin za PB). Při rozcvičování na dvoustovku však v tunelu utrpěla kolizi s neohleduplným trenérem a přivodila si tak poranění kolene. K závodu tak již bohužel nenastoupila a doufám, že se zranění rychle dá do kupy.

Janča Šafránková byla po svém rozběhu na 60 m žen, když zaběhla 7,89 s, nespokojená. Asi ani ne kvůli tomu času, ale kvůli tomu, že to nestačilo na finále, které by si bývala ráda zaběhla, protože po delší době cítila, že ji již nic neomezuje. Nicméně jsem ji vysvětlil, že všechno špatné je pro něco dobré. Alespoň jsme tak nemuseli pokoušet štěstí a můžeme být spokojeni s tím, že při závodě, kde se již viditelně odhodlala k souboji se svými soupeřkami od začátku do konce trati, ji nic neomezovalo.

Úplně poslední nastupovali ke svým disciplínám překážkáři, kde jsme v kategorii dorostenců měli dva zástupce. Po dlouhém celodenním čekání se klukům však nepodařilo atakovat osobní rekordy, a tak byli rádi alespoň za pódiové umístění na stupních vítězů. Honza Brát si doběhl po výkonu 8,89 s pro stříbro a Kuba Svoboda pro bronz za 8,92 s. Je ale potřeba se radovat i z maličkostí a věřím, že kluci byli nakonec spokojeni.