Lukáš Soukal reprezentoval na Mezistátním utkání do 22 let v polském Krakowě.
V sobotu 20.7.2024 se v polském Krakowě uskutečnilo mezistátní utkání kategorií mužů a žen do 22 let. V barvách české reprezentace odjel na toto mezistátko také Lukáš Soukal, jenž figuroval v nominaci pro 200 metrů a také obě štafety jak na 4x100 metrů tak 4x 400 metrů.
Reprezentační výběr docestoval již v pátek den předem a to v ranních hodinách v 8 h z Prahy. Samotná cesta autobusem trvala více než 9 hodin a po příjezdu do Krakowa lehce po 17. hodině jsme se rovnou šli rozcvičovat. Ubytování na studentských kolejích bylo v těsné blízkosti samotného areálu vysoké školy zaměřené na sport. Poté následovala týmová porada, večeře a odpočinek na pokojích.
Časový program celého utkání byl tentokrát téměř až nesmyslně rozvržen se startem od 10 hodin a koncem v 20 hodin, kdy akci uzavíral slavnostní ceremoniál, na 10 hodinovou akci, což si nemyslím, že v horkém letním počasí , bylo ideálním. Lukynovou první disciplínou byl závod na 200 metrů, kde nastupoval v 15 hodin a ze 4. dráhy se mu vedlo celkem obstojně, když v první zatáčce celkem dobře využil rychlého mondo povrchu a velmi sympaticky ji vyběhl. Škoda, že na rovince foukal proťáček, protože časově mohl být tento výkon dosti rychlý. Přesto si myslím, že výkon 21,59 s je v tomto období více než dobrým počinem a zejména jsem rád, že takto si to vyložil i Lukáš samotný. V rámci reprezentačního závodu zaznamenal Lukáš 4. místo a 5 bodů do celkového počtu účtu české výpravy.
Další start jsme měli v plánu díky roztahanému časovému pořadu až za 4 hodiny, kdy nás v 19:10 čekal závod štafet na 4x100 metrů. V letním horku jsme zvolili přemístění na pokoj a lehký odpočinek. Pro tento start jsme s týmem štafety v minulém týdnu podnikli krátký sraz v Nymburce, na němž jsme si sestavu vyladili a do Krakowa jsme tak přijeli s ambicemi zaběhnout výkon pod hranici 40 vteřin.
Škoda, že pořadatelé soutěž v samotném závěru dovedli do časového skluzu, když před štafetami zařadili závody v chodeckých disciplínách, v nichž díky velmi rozličné výkonnosti jednotlivých chodců došlo k zhruba 20 minutovém časovému posunu. Naše kvarteto tak strávilo ve svolavatelně tento čas celkem zbytečně.
Samotný závod štafet se z našeho pohledu od prvního úseku rozběhl trochu pomaleji oproti soupeřům, ale na druhém úseku jsme již začali stahovat. Lukáš byl obsazen na třetí úsek, kde si předával s Edou Kubelíkem. Prvních 50 metrů Lukynova úseku začaly být naše naděje na dobré umístění i kvalitní čas celkem hmatatelné, protože zde jsme naše největší rivaly v dráze nad námi začali stahovat. Předávka klukům vyšla podle očekávání a bylo na ní vidět, že Eda i Lukyn si v tomto směru prostě "rozumí".
Naše šance se ale rozplynuly tu a tam, když těsně před náběhem do předávacího území na posledního člena štafety postihlo Lukáše svalové zranění. Lukyn následně upadl a s bolestmi se držel za zadní stehno. Závod naše kvarteto sice dokázalo dokončit. Samozřejmě v čase, který vůbec neodpovídá našim možnostem. Pozornost v tu chvíli jsem ale již pochopitelně zaměřil úplně jiným směrem. První ošetření na stadionu zatím nedokázalo odhalit závažnost a rozsah zranění. Každopádně jsem rád, že jsme v rámci výpravy s sebou měli lékaře, který celou situaci řešil přímo aktuálně.
Situaci jsme si spolu s Lukášem ještě docela hluboce konzultovali a probírali a jsem rád, že jsme došli k závěru, že jsme nic nepodcenili. Ani v dlouhodobém kontextu ani v krátkém, kdy jsme v rámci tohoto MU dbali na dodržování pitného režimu, kvalitní odpočinek, časování rozcvičení.
Z Polska jsme tedy odjížděli s nepříliš dobrým dojmem a před námi je zdá se opět náročné období. Již zítra čeká Lukáše vyšetření u svazové šéflékařky a následně se pokusíme co nejdříve zahájit rekonvalescenci. Pocity a myšlenky, které mě jako trenéra provázely na cestě z Polska, pochopitelně nebyly příliš veselé. V tomto ohledu mě opravdu potěšil sám Lukáš, který, když jsem ho nad ránem vezl autem domů z Prahy, se zdviženou hlavou a odhodláním situaci rychle zmapoval a okamžitě se přepnul do bojovného módu s cílem se co nejrychleji uzdravit. I toto ke sportu patří a jsem rád, že se z Lukyna stal sportovec, který umí přijmout nejen úspěchy, ale i z těchto nešťastných situací se dokáže rychle přesměrovat s velkým odhodláním na nové cíle.
