Marek Řehák na juniorském mezistátku premiérově v reprezentačním dresu.
Poslední "štací", kterou jsme o uplynulém víkendu z pohledu naší tréninkové skupiny obsadili, bylo mezistátní utkání juniorů. To proběhlo v polské Karpaczi, která nás přivítala opravdu krásným a útulným zázemí nově vodovaného stadion. Ten pod dohledem majestátně dozírající Sněžky působil v podzimním slunečném dni opravdu krásným dojmem a voněl novotu.
Do výpravy České republiky byl nominován Marek Řehák jako člen štafety na 4x100 metrů, pro nějž to byl vlastně úplně první reprezentační zkušenost. Mezistátní utkání se konalo sice "pouze jako dvojutkání Česká republika - Polsko, ale na vážnosti to rozhodně nikterak neubralo. Pořadatelé se také svědomitě připravili, a tak bylo o důstojnou atmosféru rozhodně postaráno.
Příprava našeho štafetového celku byla v letošní sezóně opravdu náročná s ohledem na epidemii Covid. Kluci však dokázali v závěru atypické sezóny ze sebe vymáčknout poslední zbytky sil a náramně se jim vyplatilo. V závodě, kde běželi pouze dvě štafety, se svých polských rivalů drželi a výsledný čas 40,88 s je letošním nejlepším výsledkem. Věřím, že na něm můžeme stavět do budoucna. Výkon 3 desetiny za limitem pro start na Mistrovství Evropy juniorů, který býval v posledních letech zhruba na úrovni 40,50 s, je toho příslibem.
Co se týče samotných předávek, zde jsme polské soupeře rozhodně předčili v technické zdatnosti. Na první předávce mezi Kubou Režem a Markem Řehákem jsme si v průběhu sezóny vybudovali obrovskou jistotu. Kluci to jako jediná z dvojic prakticky chodili při každém startu i soustředění.
Druhá předávka mezi Markem a Jirkou Štípkem byla přesně taková, jakou hledáme. Cca na 28 metrech, v plné rychlosti, na dlouhé ruce. Marek si zaslouží velkou pochvalu, že jel až do maximálního vypětí a po předávce měl co dělat, aby neupadl. To je přesně to, co na předávkách potřebujeme. Poslední předávka mezi Jirkou a Edou Kubelíkem vypadala velmi sebejistě. Rozhodně zde právě tito dva borci, kteří ještě loni na podzimním úvodním soustředění o štafetových předávkách neměli ani ponětí, udělali největší kus práce.
Krom samotného výkonu a zodpovědného přístupu musím zhodnotit jako obrovské pozitivum také to, že si kluci vytvořili fakt dobrou partu. Při každém tréninku a akci to na nich pozoruji a těší mě to.
