Štafeta juniorů je již v místě konání Mistrovství světa a absolvovala první trénink.
V pondělí 26.8.2024 jsme se časně ráno dostavili na pražské letiště k odletu poslední části atletické výpravy na Mistrovství světa juniorů, které se koná v Limě, hlavním městě Peru. Tuto část výpravy tvořila pětice sprinterů, v jejímž týmu nechybí ani Jiří Synek, která splnila nominační kritérium pro účast na světovém šampionátu, a taky moje maličkost jako zodpovědný trenér štafety U20.
Přesun přes takřka půl zeměkoule trval téměř 17 hodin a byl tak dosti náročný a unavující. Přesto jej kluci brali s nadhledem a humorem.
Od začátku jsem nabyl dojmu, že do dění mistrovského šampionátu odvážíme kamarádskou partu kluků.
Po přistání v Limě jsme absolvovali celkem rychlý vhled do místní kultury automobilového provozu, když jsme se z letiště přesouvali tranzitní na hotel. Ne nadarmo se o Limě tvrdí, že její doprava je jednou z nejhorších na světě. Druhou nepřehlédnutelnou (spíše našim nosům nevyhnutelnou) dominantou, která nám rovněž udělala rychlý první dojem, byla smogová situace. Kolegyně z Ostravy , která s námi cestovala, to vtipně glosovala slovy, že tohle je stokrát horší než u nich.
Přesun na hotel zvládl nás řidič velmi bravurně a oproti ostatním skupinám, které cestovali ve dnech před námi jsme se do našeho bydliště dostali do hodiny. I tak jsme byli již celkem unavení.
S časovým posunem, který proti České republice činí mínus 7 hodin, šlo o náročný přesun, a tak jsme byli rádi, že po celkem rychle zvládnuté akreditaci v blízké dochozí vzdálenosti, krátké týmové poradě a večeři můžeme zalehnout do postelí.
Na pondělí dopoledne jsem našemu štafetovému týmu naplánoval klid. Takže jsme se bez problému nasnídali, relaxovali na pokojích a následně se naobědvali v hotelové restauraci.
Odpoledne jsme se vypravili na náš první trénink přímo v centru atletického dění na stadionu v Limě. Tento první trénink jsem se snažil koncipovat především jako jakousi ochutnávku s cílem se jen lehce "pohýbat" a zbytečně nic nepřepínat, protože jsem si nebyl jistý jak který z kluků zareaguje na tak náročný přesun a také velký časový posun.
Trénink sám o sobě jsem hlídal, aby nepřesáhl 60 minut s cílem minimálně zatížit organismus po dlouhém přeletu. Po něm jsme využili přítomných fyzio, u kterých kluci absolvovali kraťoučkou masáž cílenou dá se říci na jakési urychlení regenerace po dlouhém sezení v letadle.
Poté jsme realizovali druhou část zamýšlené náplně tohoto odpoledne, kterou jsem cílil na prohlídku jak rozcvičovacího tak závodního stadionu. Zdánlivé banality jako vědět, kde je toaleta nebo jakou barvou jsou značena předávková území považuji za adekvátní úrovni Mistrovství světa. Nakonec nám zbyl čas i na prohlídku doprovodného programu, kde si kluci prošli různými stánky v ochozech stadionu.
Pro Jirku i pro mě je účast na Mistrovství světa krásným vyvrcholením nejen letošní, ale celé dlouhodobé přípravy a jsem rád, že můžeme tyto okamžiky společně sdílet.
