55 kilometrů: Harrachov - Žacléř je za námi.
Během tří dnů od úterý 21.7. do čtvrtka 23.7.2020 jsme v rámci kondiční přípravy podnikli přechod Krkonoš. Nástupním místem byl Harrachov a cíl jsme měli v Žacléři. Celkově trasa měřila 55 kilometrů.
První den jsme si po prvních kilometrech připadali jako na Václaváku, ale vše to rychle začalo a stejně rychle skončilo zhruba již u Mumlavských vodopádů. Na Krakonošově snídani už byl klid a my jsme pokračovali směrem nahoru do hřebenů Krkonoš za hlavním cílem prvého dne - Prameni Labe.
Ještě předtím jsme si udělali krátký odpočinek na Labské boudě, která byla v bufetu opravdu drahá a ve spojení s svou obrovitostí si člověk ani neví, co si má myslet. Každopádně turistů zde opět přibylo. Po fotce u pramene následoval velmi příjemný úsek trati po hřebenovce kolem Mužských a Dívčích kamenů.
Odbočka u Petrovy boudy směrem k našemu prvnímu noclehu na Moravské boudě už nás chlácholila, že jsme u konce prvého dne. Ubytování v noclehárnách ve vlastním spacáku bylo nejlevnější variantou, ale při obsazenosti většiny objektů i jedinou možností pro naši skupinu. Rozhodně ale nemůžeme být nespokojení. V noclehárně bylo čisto a obě místnosti byly v udržovaném stavu. Sečteno podtrženo jsme první den ušli 18 km.
Po snídani jsme se ve středu vypravili dál na východ přes nejvyšší horu České republiky. Napojili jsme se zpět na červenou trasu Česko - Polského přátelství, která od Špindlerovy boudy vede hlouběji do polského území a spojuje krásné výhledy do vnitrozemí. Skoro na dohled Sněžky jsme odbočili doprava na oběd na Luční boudu. Ceny byly opět nekompromisní, ale dojem daleko lepší.
Poté už následoval výstup na Sněžku. Když jsme přišli těsně pod ni, celkem nás šokovalo, kolik lidí zde tráví svůj volný čas. Po "řetězech" jsme absolvovali takový menší závod ve výběhu nahoru a musím říct, že to bylo rozhodně příjemnější, než akceptovat tempo všech ostatních turistů. Nahoře jsme si orientačně změřili tepovou frekvenci a někteří se dopočítali hodnot hraničících s klinickou smrtí. 
Opět následovala fotka na památku a sestup do místa našeho druhého noclehu v Horní Malé Úpě v pivovaru Trautenberg. I zde byla noclehárna čisťounká a ještě lepší a komfortnější sociální zařízení. Kluci si ještě po večeři mohli navíc zahrát ping pong v herně pro hosty. Součet druhého dne byl 20 kilometrů.
Třetí den následovala asi nejklidnější část našeho pochodu. Z Malé Úpy do Žacléře jsme potkali odhaduji maximálně do 50 turistů. Tento úsek už je evidentně turisty málo vyhledávaným, ale myslím si, že i zde bylo plno krásných momentů. Po pár kilometrech jsme se napojili na hřebenovku, která kopíruje česko-polskou hranici a dovedla nás de facto až nad Žacléř. Celá trasa byla dá se říci z kopce dolů, takže se šlo celkem pohodově. V Žacléři jsme naměřili 17 km a celkově jsme tak absolvovali 55 kilometrů. Na klucích bylo vidět, že jsou unavení, ale spokojení, že to dali.
Myslím si, že jsme udělali příjemnou změnu od tartanových oválů a hlavně se jak se říká utužila parta. Díky i všem vysokohorským vůdcům, kteří mi pomohli celý přechod připravit!
