MORÁVEK ATHLETIC TEAM

Od úterý 24.10. do soboty 28.10.2017 se naše skupina zúčastnila podzimního kondičního soustředění ve Velké Úpě. Dvacet tři členů pilně makalo bok po boku dalších tréninkových skupin z našeho oddílu a celkem se na chatě Miletě vtěsnalo na 70 kolínských atletů.

V úterý jsme dorazili na chatu těsně před večeří, takže  nezbývalo nic jiného než lehký rozklus po asfaltce a abeceda s trochou "blbůstek" a reakcí na určité signály. Po večeři následovalo ještě protahování v provizorních podmínkách jídelny.

Středeční den jsme absolvovali již naplno. Dopolední program obstarali běžecké hole na travnatém terénu. Počasí nám přálo a vykouklo i sluníčko. Po delších táhlých rovinkách následovaly souboje dvojic každý proti každému ve stylu závodních teréňáků. Asi čtyřicetimterový ostřejší kopec s dvěma zákrutami byl dosti vysilující. Na závěr ještě abecedka pozpátku v lesním terénu a žabáky opět na trávě. 

Po poledním odpočinku jsme vzali vzduchovky a vydali se kousek nad chatu absolvovat trénink ve stylu biatlonu zaměřený zejména na obecnou vytrvalost. Tříčlenná družstva absolvovala 30 minut souvislé aktivity. Vystřel na terč a oběhni okruh cca 100 m, přičemž první polovina do kopce v lese a potom zpět. Z mého pohledu velmi kvalitní trénink.

V průměru za tu půlhodinku každý naběhal cca 20-25 úseků, což znamená 2000 - 2500 m v poměrně náročném terénu a vysokém zatížení. Nikdo se neflákal a stanovený cíl bez výjimky všichni splnili. Z terčů nakonec zbyly spíše cedníky.

Po návratu k chatě jsme ještě absolvovali na hřišti před chatou 2 série kruháčku ve dvojicích po 12-ti stanovištích.

Ve čtvrtek bylo počasí také velmi příjemné a teploty kolem 10-12 °C nás vylákaly do známé lokality, kde jsme loni uspořádali vůbec první trénink tohoto soustředění. Už jenom se na místo tréninku dostat znamenalo dosti námahy, protože z naší chaty, která byla 800 m n.m. jsme se šplhali do nadmořské výšky 930 m, přičemž bylo místo vzdáleno cca 600 m. Takže stále do kopce. Na ověřené loni vyzkoušené cestě absolvovala tréninková skupina 4 série, v níž byl jeden delší úsek 250 m do táhlého kopce, 2 rychlé úseky 40 m opačným směrem a tři desetiskoky opět do kopce. Návrat na chatu jsme zvolili delší cestou přes Portášovy Boudy, dominantu místního terénu a potom po asfaltce okruhem cca 4 km do naší chatky na oběd.

Odpolední program zajistil výstup na Sněžku, který jsme realizovali i v loňském roce. Nicméně i ti, kteří si jej po roce takto zopakovali se na nejvyšší horu ČR těšili.

Navíc navzdory předpovědi počasí, bylo přijatelně a na vrcholu jsme měli k dispozici i krásné výhledy. Po příchodu zpět a večeři šli starší kluci do sauny dolů do Velké Úpy a po nich je vystřídala i děvčata.

Páteční ráno nás zklamalo, neboť už z okna pokoje bylo jasné, že počasí nám přestalo být nakloněné. Déšť, chladno. Nedalo se ale nic dělat a vydali jsme se vyzkoušet nový terén, na který jsem měl zálusk již v loňském roce. Na protilehlém svahu přes údolí Velké Úpy se vyjímá kostel Nejsvětější trojice a nad ním se táhne krásná dlouhá travnatá cesta. Bohužel jsem však po příchodu sem zjistil, že díky vytrvalému dešti je již dosti podmáčená. No a tak nezbývalo než najít náhradní řešení, které se však nakonec ukázalo jako hodně kvalitní. Kousek od první lokality se cesta prudce zatočila do lesního terénu a začala se zvedat. Ve tříčlenných družstvech zde svěřenci absolvovali desetiminutový štafetový závod. Jako štafetový kolík si předávali běžecké hole, které museli při výběhu nahoru používat. A aby to bylo zajímavější, mohlo každé družstvo i mírně taktizovat, protože na trati byly umístěny 3 kužele. První cca 20 m od startovní čáry za 1 bod, druhý 40 m za 4 body a 8 bodů za kužel 80 m vzdálený. Všichni do toho šli opravdu naplno. I když to byl náhradní trénink, nakonec jsem musel uznat, že byl asi kvalitnější než jsem původně plánoval. Celkovým vítězem se stala trojice Standa Jíra, Marek Řehák a Tadeáš Krakuvčík, která nasbírala 137 bodů a o pouhý 1 bod porazila trojici Honza Bouma, Robin Martinek a Jindra Semotam. Pro vítěze jsem připravil překvapení u mých známých, kteří mají chatu kousíček od tohoto místa. Horká čokoláda jim bodla! Bodový zisk jednotlivých družstev se pohyboval v rozmezí od 117 do 137 bodů a z toho lze vyvodit, že zatížení na jednoho člena každého družstva vycházelo v průměru na nastoupaných 380-400 m ve sprinterském tempu.

Po obědě jsem s kolegou Vaškem Škvorem vydal natrasovat závod v orientačním běhu. Počasí se v tu chvíli umoudřilo a dokonce vysvitlo i sluníčko. Závod jsme zanesli do mapy a celkem bylo připraveno 10 kontrolních bodů v celkové délce 6 km a převýšení 350 m. Kritérium pro úspěšné splnění jsem stanovil na 70 minut. Do závodu se přihlásilo celkem 10 borců a ti si utvořili dva týmy. Ve tři hodiny odpoledne odstartovala první skupina. To už se počasí opět zkazilo a běžci tak vyrazili za vydatného deště.

Po hodině závodu mi zazvonil telefon a dost jsem se bál, že si někdo něco udělal na trati. Naštěstí ne, uf! Ukázalo se ale, že druhá skupina, která vyrážela 15 minut za tou první, takticky vynechala první dvě kóty a díky tomu předběhla první vlnu. Jelikož tato druhá skupina měla současně za úkol demontovat lampióny označující místa proběhu, nemohla první skupina lampióny najít. Nakonec se všichni šťastně vrátili na chatu a chvíli to vypadalo na dramatickou bitku., protože všem šlo o vítězství. Vzal jsem to na sebe, jelikož jsem před startem pravidla jasně nedefinoval. Kluci se nakonec v pohodě usmířili. 

Ti, kteří orientační závod neabsolvovali, měli náhradní program v podobě 4 sérií posilovacího kruháčku v chatě v době, kdy orientační běžci lítali po lese.

V sobotu jsme měli v plánu již poslední trénink. Počasí bylo již znatelně chladnější než předchozí dny, ale alespoň tolik nepršelo. Všem jsem naordinoval série složené z 1x 150 m do kopce, 1x 50 m přes nízké překážky, 30x švihadlo a 3x frekvenční žebřík. Staršáci 5 sérií a mladší svěřenci 3 série. Na úplný  závěr a rozloučení 5 rovinek 80 m po nejrovnější možné asfaltce, která byla k dispozici a u chaty protažení. 

Při závěrečném hodnocení jsem musel všechny pochválit, protože se mi opravdu líbilo, jak všichni šli do tréninků naplno. I mě to motivuje do další práce a už už se těším na další soustřeďka. Jsme fajn parta!