V Malé Úpě jsme nabírali síly při červencovém soustředění.
Od pátku do úterý 14.-18.7.2023 jsme uspořádali letošní první letní soustředění. A i když to bylo čistě neplánovaně, nakonec vyšel termín téměř shodný s loňským termínem tohoto soustředění, pro které jsme zvolili stejnou lokalitu Horní Malé Úpy. Ta se nám ve SKIMU Sportcentru již několikrát před tím osvědčila, a tak byl výběr poměrně jednoduchou záležitostí. Ještě větší bonus však letos přišel v tom, že jsme dokonale utekli před horkými letními dny, které panovaly v naší Polabské nížině, zatímco v krkonošké destinaci v nadmořské výšce 1050 m n.m. bylo kolem krásných 20 stupňů.
Šestice atletů si v pátek odpoledne dala tak trochu rozcvičovací trénink na běžkařské rovince, v rámci něhož jsme si šly rovinky se švihadlem, které jsme zapojili i do abecedy. Metkalfy, kloboučky do frekvence, prokládané odpichy, poskočný klus, výdrž v planku i narychlo vymyšlená obměna "plácaná" v planku, odrázky, bleskovy, kotníčky. No prostě takový pel mel. Večer následovala sauna a před ním doplňkově ve sportovní hale tenis.
Sportovní hala, kterou ve SKIMU rádi využíváme, byla naším zázemím v sobotním dopoledni, kdy jsme zahájili nohejbalem a následně zpevňovacími cvičeními s expandery. Následovala technická a drilová cvičeníčka. štafetové rovinky, a reakční výběhy s tenisáky.
Odpolední sobotní trénink byl asi nejtěžším, protože jsme v rámci něj zaměřili na speciální vytrvalost. Stopadesátky spojovaně i do kopce s minutovou pauzou byly dosti výživné. Všichni to ale statečně odběhali a poté následovala zasloužená studená osvěžovačka ve vodní nádržce chůze na boso.
V neděli dopoledne jsem měl v plánu reakčnost a doplňky. Kouzlo nechtěného ale naplánovalo náš trénink samo, a tak jsme ve sportovní hale strávili naprosto nenuceně de facto 2 hodiny badmintonem, který nás dá se říci uchvátil. ...a musím říct, že se u toho člověk opravdu musí hodně soustředit a ještě více hýbat. Jednoznačně doporučuji!. Před obědem jsme ještě stihli krátkou automasáž tenisáky na chodidlech a také kraťoučkou vycházku na vrchol sjezdovky Pomezky, odkud už jsme rychle upalovali na oběd pod sjezdovku.
Na nedělní odpoledne jsme si po obědě, který nám připravovali tradičně a chutně na slunné terásce proskleného posezení přímo na sjezdovce, naplánovali a zarezervovali welness v Boudě Malá Úpa, kde jsme se hodinu a půl trávili čas ve vířivce, bazénu, sauně, kneippově chodníku a páře.
Pondělí dopoledne jsme věnovali odrazům, pro něž jsme si vybrali parkoviště přímo před hotelem. Na zaktivování jsme tentokrát použili frisbee disky a myslím, že to bylo celkem fajn zpestření. Šotolinou zpevněné parkovací plochy byly ideální pro náš následný odrazový trénink a využili jsme v závěru i schody přímo na hotelu .
Po obědě jsme nelenili a hned se vydali pěší vycházkou na nejvyšší vrchol 7 kilometrů vzdálený od našeho ubytování. Sněžka nás přivítala v slunci rozjasněném odpoledni a současně nám ukázala, jak umí být počasí v této nadmořské výšce vrtkavé, protože zde docela dost fičelo. Po návratu byli všichni dost vyhládlí, a tak jsme si na pokojích udělali palačinky, které bodly. :)
Poslední den den tedy v úterý byli všichni tak trochu unavení. Před dopoledním tréninkem to vypadalo, že se nikdo nezmátoří, ale nakonec jsme odtrénovali dá se říci vše, co bylo v plánu. Prokládané abecedky, štafetové rovinky, reakční startíky z různých poloh, svižné rovinky s předávkami.
Celkově věřím, že kromě tréninkových dávek načerpali atleti dost čerstvého horského vzduchu a také dost pozitivní nálady, která k touto místu neodmyslitelně patří. Pro mě byla tato volba Horní Malé Úpy opět vydařenou záležitostí.
