Dlouhé dva roky čekání na nový osobák se Štěpánu Hamplovi senzačně vyplatily, když v Táboře zaběhl 10,36 s!
Ve středu 18.7.2019 se v jihočeském Táboře konala tradiční Velká cena Tábora, která je proslulá rychlými časy na 100 m. V minulém roce zde mimo jiné Zdeněk Stromšík zaběhl národní rekord na této trati. Tento mítink nás tedy lákal k účasti a vypravili jsme se na něj. Pro Štěpána Hampla, který se pár dní před tím vrátil z Mistrovství Evropy do 22 let, šlo o možnost spravit si chuť a to se mu v Táboře náramně povedlo.
Podmínky byly v jihočeské destinaci luxusní a v odpoledním rozběhu se děly velké věci. Vítr do zad +1,8 m/s, kvalitní soupeř bývalý český rekordman Honza Veleba, za kterým se Štěpán pěkně vyvezl, velmi slušná startovní reakce 0,156. Všechno toto dovedlo Hamplíka k novému naprosto senzačnímu osobnímu rekordu 10,36 s! Tento výkon znamená v dlouhodobých českých tabulkách 14. nejrychlejší čas a v kategorii do 22 let dokonce 8. nejrychlejší výkon. 
Na tribuně jsem si před rozběhem říkal, že nebudu křičet a fandit a nechám si to až na finále. Ale když jsem viděl, jak vše od začátku Štěpovi vyšlo (start, náklon, frekvence, linie) a drží se bok po boku "Veliho", bylo mi po 60 metrech jasné, že to bude velmi rychlý čas. V tu chvíli jsem se už neudržel a musel začít fandit a křičet. Tenhle závod jsem si na tribuně opravdu užil. Žádná křeč, prostě uvolněný rychlý běh, současně ale z něj bylo patrné, jak dravě se Štěpán cítí a chce prodat formu, kterou v Gävle na Mistrovství Evropy před týdnem prodat nedovedl. Nutno podotknout, že před odletem do Švédska minulé pondělí běžel Hamplík na tréninku nový osobák na 30 m letmo 2,92 s. A podobně na tom byl i týden před MČR do 22 let, když běžel tehdejší PB 2,95 s a na mistrovství ČR poté zaběhl kvalitních 10,50 s. To vše nás může utvrzovat, že přípravu jsme zvládli dobře.
Myslím si, že dva roky čekání, které Hamplík čekal na posun svého osobáku, se tentokrát vyplatily a v Táboře se daly vážit zlatem. Stejně jako jsem říkal Štěpánovi, je potřeba chápat tento skok z dosavadních 10,47 s (2.9.2017) na dnešních 10,36 s jako dvouletý osobák. Za tu dobu bylo celkem dost závodů, kde podle mého názoru nevyšly podmínky takto ideálně i když Štěpán formu měl. Tak to v atletice chodí.... A moc si vážím toho, že Štěpán dokázal, že už jaksi atleticky dospěl, když dokázal celé dva roky trpělivě čekat a v současnou dobu po neúspěchu na ME do 22 let v minulém týdnu nesložil zbraně. Kriticky dokázal vyhodnotit všechny aspekty a věřil, že forma je, protože se cítil dobře. Těší mě to, že jsme dokázali letošní přípravu naplánovat tak, že se povedlo "vyladit" na klíčové období a také to, že mi Štěpán naplno důvěřoval. Za dnešním výkonem je obrovský kus společné práce...
Po doběhu rozběhu se na světelné tabuli rozsvítilo pro Jana Velebu 10,24 s a mě bylo jasné, že to znamená, že Štěpán musel běžet senzačně rychle, protože Velimu až do cíle sekundoval ve velmi těsném souboji. Výkon 10,36 s uvedený u jeho jména, který se záhy objevil na výsledkové tabuli, mě vhrnul do očí slzy, protože za ním vidím nejen krásný osobák a nový oddílový rekord, ale zejména dlouhodobou společnou práci, Štěpánovo odhodlání a někdy i neodhodlání, když měl "svůj" den. Prostě není to jen o tom jednom výkonu v danou chvíli ve dni D.
Finále, do kterého se Hamplík kvalifikoval z druhého místa v rozběhu, se běželo v hlavním programu ve večerních hodinách a byla zde velice dobrá konkurence. Štěpán běžel po boku halové mistra Evropy na 60 metrů z letošního roku Slováka Jána Volka .A i když na startu docela výrazně zaspal, stejně zaběhl čas 10,45 s, což by nebýt rozběhového osobáku, byl další osobní rekord. Takže rozhodně nemůže být nespokojení a Štěpa to tak také cítil.
