Dorostenci na domácím šampionátu brali stříbro!
V neděli 26.9.2021 se na domácím stadionu v Kolíně uskutečnilo Mistrovství České republiky družstev dorostenců.
Do tohoto závodu postoupil i náš tým dorostenců, který 14 dní před tím suverénně ovládl Mistrovství Čech. Do finále MČR jsme tedy nastupovali jako papíroví favorité. Bohužel však s vědomím, že boj o medaile nebude vůbec jednoduchou a nikterak jednoznačnou záležitostí, protože náš tým postihly značné výpadky ať už z důvodu nemoci, zranění nebo "rodinných důvodů".
Nicméně celý mistrovský závod provázela neskutečná atmosféra. Kluci se rvali o každý bodík a během soutěžního dne se ukázalo, že boj o medaili se vykrystalizoval v souboj 4 týmů Kolína, Otrokovic, Jeseniovky Praha a Kladna. Pořadí družstev se průběžně přelívalo, ale papírové předpoklady doznaly za své, když 2 hodiny před koncem závodů se souboj o medaile zúžil na tři soupeře: Kolín, Jeseniovku a Otrokovice, kteří se rvali mezi 10 body.
Konečné rozuzlení přinesly až závěrečné štafety, kde jsme sice velmi dobře dominovali s našimi "Áčky", kde 4x100 štafeta doběhla na 2. místě a 4x400 sestava dokonce zvítězila. "Béčka" sice bodovala, ale v definitivním součtu to nestačilo na vítězný tým Jesky Praha, jejíž borci porazili náš tým o pouhopouhý 0,5 bod. Tento půl bod se zdá býti smolným, ale klukům jsem se po soutěži snažil vysvětlit, že tento minimální a tak těsný rozdíl vznikl pouze tím, že rozhodčí v posledních třech disciplínách diskvalifikovali tři závodníky či štafety z Jeseniovky. Z mého pohledu bylo vítězství chlapců z Jesky oprávněné. Tentokrát byli prostě oni lepší. Tak to ve sportu bývá.
Každopádně kluci z našeho týmu předvedli opravdu senzační výkony a v závěru jsem byl na všechny moc hrdý. Bojovali až do úplně posledního startu, do posledního metru. Pro mě byl tento den jedním z nejsilnějších atletických zážitků, který kluci podtrhli tím, že mi v závěru poděkovali za krásně připravené závody a zázemí pro náš tým. To mě neskutečně potěšilo a nesmírně si toho vážím. Stříbrné medaile beru bez nadsázky jako famózní tečku za tímto vystoupením a nebojím se je rovnat na úroveň zlata. Nejdůležitější je totiž umět prohrát, uznat porážku a ocenit své soupeře....a to jsme dokázali!
Do bojů, v nichž jsme získali cenné stříbrné medaile, zasáhla také pětice dorostenců z naší tréninkové skupiny. Navzdory dlouhé sezóně, se kluci dokázali vybičovat k neuvěřitelným výkonům.
Jirka Synek byl sice zklamaný sám ze sebe a ze svých výkonů, to jsem na něm poznal, ale pro mě předvedl zcela výjimečně obětavý výkon pro celé družstvo. Po jeho sezóně díky svalovému zranění tak trochu jako na houpačce nastoupil de facto ke 4 startům a všude se mu z mého pohledu dařilo. Na 100 m postoupil do B finále (11,69 s), v němž se výrazně zlepšil a zaběhl solidních 11,36 s (8.místo). Na dvoustovce přidal 23,06 s (6. místo) a další důležité body vybojoval se sprinterskou štafetou za druhé místo. Celkem nasbíral pro náš tým 10,25 bodu. S ohledem na proběhlou sezonu to považuju za malý zázrak a rozhodně má velkou zásluhu na celkovém výsledku.
Vítek Vinduška měl tentokrát svůj den. Na 100 m si dokázal v rozběhu vyrovnat osobák (11,38 s) a proti papírovým předpokladům postoupil do A finále. Technicky se stovka Vítkovi povedla opravdu náramně a sám to i cítil, když jsme si jeho výkon rozebírali a shodli se na tom, že mu to od startu až do cíle tentokráte opravdu hezky, frekvenčně a rytmicky "šlapalo". Na dvoustovce potom senzačně zaběhl zatáčku, která ho katapultovala do nového osobního rekordu 23,17 s. Jsou dny, kdy prostě nechápu, jak je to možné. Zřejmě ve Víťovi jak se říká "bouchly saze". Bylo to nádherné sledovat. Celkově včetně štafety vybojoval Vítek pro tým 9,25 bodů.
Matěj Rosenberger sice v individuálních závodech na 100 ani 200 metrů nebodoval. Přesto jsem s jeho výkonností byl spokojený a to zejména na dvoustovce, kde ze sebe vyškrábnul 23,58 s, jen desetinu za osobním rekordem. Každopádně i 2,25 bodu ze štafety 4x100 m, na níž se podílel, bylo v celkovém součtu důležitých. Bylo pro mě zážitkem sledovat, jak si Mates užívá slavnostní vyhlašování. Takové momenty mě naplňují v tom, že naše práce je smysluplná.
Velký den měl na tomto závodě Kuba Svoboda. Snad u každého z mých svěřenců bych dokázal tajně doufat na překonání nových osobáků. Kuba mě ale znovu přesvědčil, že v atletice je v těchto závodech možné překonávat nejen osobáky ale i zázraky. Nejdříve si Kuba zaběhl na 110 m překážek osobák za 15,02 s a obsadil tak nečekané 5. místo. To nejlepší si ale nechával na svou druhou disciplínu 300 m překážek. Během tohohle závodu jsem ani nedutal. Bylo to fantastické a když cílová kamera vyhodnotila výsledek závodu, kde Kuba porazil své soupeře rozdílem třídy, musel jsem opravdu hluboce polknout. Nový osobák 39,81 s jsem ani ve snu nepředpokládal a vylepšení o 1,5 vteřiny je neuvěřitelný výkon. Kuba konečně prodal to, na co jsem už tajně dlouho věřil. Navíc v závěrečné štafetě 4x400 m senzačně rozběhl svůj tým na první předávce a podílel se na celkovém vítězství tohoto kvarteta. Celkový účet Kuba podtrhl na 13,75 bodů.
Bojovníkem a bez nadsázky hrdinou celého kolínského týmu byl jednoznačně Šimon Kratochvíl .Ten po červnovém zranění kotníku, které eliminovalo až do tohoto závodu jeho starty nad překážkami, sebral všechny zbytky sil a nastoupil v tomto Mistrovství na 100, 200 a 300 m překážek. Neuvěřitelná nálož. Navíc celý týden před tímto závodem Šimon prostonal s nachlazením. S ohledem na tyto okolnosti musím smeknout klobouk dolů, protože Šimon ve všech disciplínách výrazně bodoval!
Stovku předvedl Šimon v rozběhu za 11,32 s (2 setiny od osobáku) a postoupil do A finále, což bylo milým překvápkem. Dvoustovku zvládl za 23,08 s, kde bodoval na 7. místě, ale největší terno předvedl Šimon na překážkářské třístovce. Zde nastupoval jako 6. nejrychlejší ve startovním poli a v cíli si myslím, že soupeři museli hodně kysele polykat jeho 3. místo v novém osobním rekordu 39,16 s. Krásný běh, od startu prostě nádherně rozběhnuté a v cíli si Šimon na posledních dvou překážkách schoval senzační a dravý finiš. Odměnou za tento výkon je pro Šimona jistě i zaběhnutý limit pro SCM k zařazení do sezóny 2022 a také překonaný oddílový rekord našeho bývalého člena skupiny Tadeáše Krakuvčíka. Celkově bodoval Šimon pro kolínský stříbrný tým 18 body a stal se tak nejvíce bodujícím závodníkem kolínského týmu!
Suma sumárum vydolovali kluci z naší skupiny 53,5 bodu, což z celkové účtu kolínských dorostenců tvoří bezmála 30 % bodů. Myslím, že můžeme být absolutně spokojení. Jsem na vás pyšný! Věřím, že si tento závod budete navždy pamatovat a máte z něj stejně silný zážitek jako já. Bylo to nádherné....díky.
