MORÁVEK ATHLETIC TEAM

V neděli 18.2.2024 pokračoval program halového mistrovství České republiky v Ostravě a z našeho pohledu byl zaměřený zejména na závod na 200 metrů mužů. Zde jsme měli dva zástupce. Jako první si do bloků v druhém ze čtyř rozběhů zaklekával Lukáš Soukal. V jeho případě jsme prakticky celou halovou závodní sezónu směřovali čistě k tomuto vrcholu. V posledních 14 dnech přípravy jsme se ještě snažili "vyladit" formu a podle výsledků z tohoto šampionátu se to náramně povedlo. Lukyn již den před závodem vypadal na rozcvičováku velmi dobře. V samotný den závodu jsem podobně jako před 14 dny na Czech Indoor Gala se zaujetím sledoval Lukášovo rozcvičování. Od samotného rána na něm bylo jasně poznat, že to má v hlavě přesně naplánované. 

Postupový klíč z rozběhů do následného finále byl ale nastaven tradičně neúprosně, když ze čtyř rozběhů postupoval pouze vítěz a následně "na čas" už jen jeden jediný závodník. Malý je ten, kdo má malé cíle.... Jak praví okřídlené přísloví. Věděl jsem, že je Lukyn dobře připravený, nasazení do 6. dráhy bylo v náš prospěch, ale ostatní soupeři byli také dobře připraveni se porvat o tvrdý postup. Lukáš si svůj rozběhový výkon velmi dobře rozběhl, když velmi dobře využil seběh z 6. dráhy. Když jsme si následně výkon hodnotili, potvrdil mé dojmy a také to, že v druhé zatáčce se cítil opravdu famózně s krásným náklonem. V cílové rovince bylo zcela patrné, že mu to fantasticky "jede" dopředu a také za velkým časem. V těch pár vteřinách jsem v tu chvíli viděl hodně a hodně momentů z našich tréninků. V cíli byl Lukyn druhý za Ondrou Macíkem, který zcela jasně tomuto závodu dominoval. Čas, který ale Lukášovi cílová kamera naměřila v podobě hodnoty 21,46 s byl skoro neuvěřitelný. Je to jen 9 setin za jeho venkovním osobním rekordem a to je pochopitelně značka velké kvality. Samozřejmě se jedná o jeho nový halový osobák a kdyby se vedly i oddílové statistiky, které by rozlišovaly halové a venkovní výkony, potom by to byl i nový oddílový rekord kategorie mužů.

Lukyn udělal na dráze maximum možného proto, aby postoupil do finále. Následné další dva rozběhy jsme sledovali už společně na tribuně a v tu chvíli jsme si svorně řekli, že za nás, ať to dopadne s postupem jak chce, odjedeme z Ostravy maximálně spokojení. Až poslední rozběh ukázal, jak kvalitní Lukáš předvedl výkon, protože v tu chvíli aktuálně papírově Lukynův největší soupeř Jirka Polák zaběhl čas o desetinu pomalejší než Lukáš, a v tu chvíli bylo potvrzeno, že Lukáš si zaběhne své další seniorské finále. Po letech 2022, když na MČR do 22 let byl 3. na 200 metrů a v loňské sezóně skončil šestý na MČR dospělých v Táboře rovněž na 200 metrů, to byla již jeho třetí účast na největším domácím mistráku.

Nasazení do finále bylo pochopitelně pro naše barvy nelítostné a dopředu jsem to s Lukynem probral, že start z 2. dráhy není ideální. Lukyn se ale odhodlaně chtěl představit a samotný závod opravdu odběhl s nasazením. Pro mě osobně bylo cílem, aby podal cokoliv pod 22 vteřin a to se povedlo, když cílem prolétl za 21,87 s a rozhodně se nemá za co stydět. Finálové umístění na 5. místě mezi českou sprinterskou elitou, kde startoval po boku národního rekordmana Ondry Macíka, předchozího rekordmana Honzy Jirky, národního rekordmana v kategorii  mužů do 23 let a jeho kamaráda Edy Kubelíka, ale rovněž i vítěze celého tohoto závodu Tomáše Němejce, beru jako z říše pohádek a jsem na Lukáše moc pyšný. Jednoznačně je to Lukášův dosavadní největší atletický úspěch.

Myslím si, že Lukyn si splnil jeden ze svých atletických snů a vím, že ho to nakopne k další práci. Pro mě je to jeden z mých velikých zážitků, který navíc umocnilo to, jak se Lukáš vůbec k celému mistrovství postavil. Už v sobotu jsem nadšeně sledoval jak fandí a následně gratuluje Standovi Jírovi, který jako můj odchovanec nyní již v barvách Dukly a pod vedením národního rekordmana Honzy Veleby získal svoji první velkou seniorskou medaili, když v závodě na 60 metrů doběhl na 3. místě. Pro Standu to po sérii čtvrtých míst byl velký moment a Lukáš mu to opravdu ze srdce přál. V nedělním programu se pak Lukyn v rozcvičovacím tunelu ale i na závodní ploše choval ke všem svým soupeřům s respektem ale i kamarádstvím a za to má můj velký obdiv. Bylo to krásné sledovat a byl jsem na něj pyšný a hrdý, že mohu být jeho trenérem. Lukáš mě opět přesvědčil, že má velké srdce a nebojí se to dát najevo! Věřím, že právě tato stránka je tou, která ho při jeho vlastním sportovním výkonu posiluje a do budoucna bude jeho velkou oporou.

V rozbězích na 200 metrů měla naše skupina ještě jedno zastoupení a to Frantu Hanče, který ač byl nasazen do 2. dráhy, zaběhl výkon 23,29 s, což rozhodně nebylo zklamáním. Pro Frantu, si myslím, to bylo hlavně o zkušenostech a jeho celkové 17. místo vypadá velmi pozitivně. Jsem rád i za to, že po jeho podzimních zdravotních peripetiích se mu v halové sezóně zadařilo, když si vylepšil osobní rekordy na 60 i 200 metrů.