Lukáš Soukal po roce opět ve finále hlavního republikového šampionátu!
V neděli 0.7.2023 pokračoval v Táboře program dvoudenního Mistrovství ČR dospělých. V něm jsme měli zastoupení na dvoustovkách, kde se nejdříve představila Jana Šafránková. Ta potvrdila dobrou formu a i když z druhé dráhy nedokázala překonat svůj osobák, musím kvitovat, že se mi velmi líbila především v druhé polovině trati, kde jí to stále "jelo" dopředu, což zejména u Janči nebývalo příliš obvyklé. S výkonem 25,73 s se umístila v konečném pořadí na 17. příčce a pevně doufám, že na podzimní část sezóny je Jana dobře připravená.
Na dvoustovce mužů jsme zvažovali účast Šimona Kratochvíla, u nějž bylo patrné, že není v top formě. Nicméně sám Šimon se po zveřejnění nalosování rozběhů, rozhodl, že poběží. V jeho rozběhu byl totiž nasazen Pavel Maslák, Mistr světa, což byla ojedinělá příležitost a jsem rád, že Šimon situaci takto vyhodnotil, protože i to vypovídá něco o závodnickém srdci. Start Šimonovi vyšel velmi dobře, ale v cílové rovince to příliš "nekradlo" metry, což odpovídá stavu jeho aktuální připravenosti, a nakonec zaznamenal výkon 22,66 s a obsadil 14.l místo.
Svůj start na 200 metrů zvažoval rovněž i Lukáš Soukal, který v letošní sezóně hodně bojoval nejdříve s halovým zraněním a následně dalším také v polovině jarní části závodního programu. V sobotním programu jsme si otestovali ve štafetě, že je Lukyn připraven dobře, a proto jsem tomuto startu z mé pozice dal zelenou. Lukášovi to v hlavě šrotovalo o něco déle, ale nakonec se rozhodl, že do toho půjde. Snažil jsem se Lukynovi vštípit jasnou taktiku pro rozběh zejména s ohledem na co největší eliminaci jakéhokoliv případného dalšího zranění. A musím říct, že Lukáš mě naprosto do slova a do písmene poslechl a to mě přesvědčilo o tom, že už umí sám se svoji hlavou pracovat i při takto velkých závodech.
Ve svém prvním rozběhu nastupoval jako papírový kandidát na postup. Podle plánu si prvních 100 metrů rozvrhl trochu rezervovaně, ale závěr trati měl jasně v opratích, když celkem suverénně postupoval z druhé příčky za budoucím vítězem této disciplíny Ondřejem Macíkem. Prakticky od prvního pohybu při startu z bloků do puntíku splněné mé představy o tom, jak tento závod běžet. Časem 21,77 s navíc Lukyn potvrdil můj odhad o aktuální výkonnosti , ale zejména ještě více ubezpečil svou vlastní hlavu, která mu přeci jenom hlodala, jak na tom vlastně aktuálně je. Jsem rád, že při rozhodování o tom, jestli poběží či ne, dal na můj úsudek, který se mu v rozběhu potvrdil.
Po skončení rozběhů jsme tedy mohli slavit postup do finále, ale na velké oslavy nebyl v tuto chvíli čas a bylo potřeba se dobře zkoncentrovat na finále, které následovalo 1,5 hodiny posléze. Nalosovaná třetí dráha Lukášovi vyhovovala a plán jsme de facto měli shodný jako pro rozběh. Opět rozběhnout klidněji možná až trochu rezervovaně, dostat se do letmé rychlosti, nechat roztočit krok. Musím říct, že i zde Lukáš nechal nervy na uzdě a předvedl výkon v takovém provedení, které jsem si představoval. Od finálové sestavy se dalo očekávat, že to bude kvalitní řežba, což se následně i potvrdilo. Za důležité jsem tedy považoval, aby Lukyn přijal jakousi strategii, že je potřeba myslet na dobrý výkon, ale současně si také připustit, že na mnohé finalisty v aktuální formě prostě nemá. I to je velmi složitá úloha a ne vždy se závodníkům podaří si toto připustit, ale Lukáš se dokázal s tímto faktem ztotožnit a ve vlastním závodě se nenechal strhnout do křečovitého projevu. A to bylo naším hlavním cílem.
V samotném finálovém závodě, jenž byl nakonec ozdobou celého šampionátu, protože zásluhou Ondřeje Macíka zde padl nový český rekord na této trati, se Lukáš už při "představovačce" prezentoval velmi vyzrále. Žádné přehnané ambice, zkoncentrovaná hlava, dobře načasované a rozplánované rozcvičení. Při samotném běhu naplněné moje instrukce o chladnějším výběhu z bloků a rychlém dostání se do letmé rychlosti. Zatáčka v krásně technickém provedení a náklonu adekvátní k nižší třetí dráze. Dravý, ale ne křečovitý finiš v cílové rovince. Prostě jsem po doběhu mohl mít pocit z dobře odvedené práce a Lukáš rovněž, když mi následně vyprávěl svoje dojmy.
Celkového umístění, kterého Lukyn na tomto MČR dosáhl si nesmírně cením. 6. místo na Mistrovství ČR mužů tedy největším vrcholu domácí atletické scény je rozhodně velikým úspěchem. Přidanou hodnotu navíc spatřuji v tom, že sestava finálového klání byla opravdu našlapaná. Národní rekordman na 200 metrů, národní rekordman Ondřej Macík, několikanásobný mistr svět a Evropy Pavel Maslák, vicemistr Evropa juniorů a národní juniorský rekordman Eda Kubelík, účastníci juniorských i dospěláckých ME Jirka Polák a Tomáš Němejc. Co víc si přát? A porážku od těchto borců beru jako obrovskou zkušenost pro Lukáše, která ho doufejme posune zase o kus výše.
Velikým bonusem Lukynova finálového umístění je rovněž to, že se mu to povedlo v tomto roce opakovaně, když si uvědomíme, že svoji premiéru mezi dospěláky měl v loňském roce na MČR v Hodoníně, kde bral na 200 metrů 8. příčku. Z mého pohledu je toto 6. místo Lukášův zatím největší úspěch v jeho kariéře. Časem 21,70 s si navíc vylepšil čas z rozběhu, což značí, že můžeme mít ambice i v závěrečné části závodní sezóny tohoto roku.
Úspěch či neúspěch se dá hodnotit nejen čísly a umístěním. Pro mě je však toto Lukynovo vystoupení na MČR v Táboře velkým úspěchem zejména proto, že se dokázal vrátit po letošních zraněních. Proto, že se nevzdal. Proto, že se dokázal řídit mými instrukcemi, přijal je a bezezbytku je naplnil. Proto, že dokázal udržet nervy na uzdě. Proto, že respektuje a chová úctu a kamarádství ke svým soupeřům.
A hlavně proto, že našel vnitřní sílu a odhodlání a dokázal věřit sám sobě. Moc gratuluju Lukyne, fakt jsi mě potěšil a znovu mě utvrdil v tom, že sport není jen o číslech!
