Lukyn Soukal vybojoval stříbro na Mistrovství ČR do 22 let.
Mistrovství ČR do 22 let pokračovalo svým programem v neděli 25.8.2024 a na programu byly z našeho pohledu zejména závody na 200 metrů. V kategorie žen startovala Jana Šafránková a Aneta Bedrnová. Jana před startem zvažovala i možnost nenastoupení ke startu, ale nakonec se rozhodla závod absolvovat. Větrné podmínky byly oproti sobotě dá se říci ideální a nechybělo málo (jen jedna setina) a Jana by byla i ve finále tohoto sprintu. Nicméně vzhledem k jejímu bolístkám jsme si po závodě vzájemně vyhodnotili, že to vlastně dopadlo správně a 9. místo v čase 25,40 s bereme všema deseti.
Anet se zřejmě do nedělního rána rozležely všemožné bolístky a i na samotném běhu to bylo poznat. Z výkonu 26,05 s určitě nebyla kdovíjak odvázaná, ale projevem to z mého pohledu nebylo zatuhlé. Každopádně budeme muset v tuto chvíli v Anetině případě začít v závěru sezóny hodně šetřit starty zejména proto, aby byla schopná během zářijových soutěží družstev kvalitně pomoct svému týmu dorostenek.
V závodě mužů na 200 metrů startoval Lukáš Soukal. Ten si na červencovém mezistátním utkání přivodil zranění, a tak nad jeho startem na tomto republikovém šampionátu visel otazník. Nicméně stav zahojení a prohlídka u odborných lékařů nám ke startu vyslovila zelenou a Lukáš se zhostil role jednoho z favoritů na výbornou.
Asi nejdůležitějším aspektem ale byla v tomto případě hlava. S tou tentokrát Lukyn dokázal opravdu dobře zapracovat a hned po zranění se nastavil směrem k aktivnímu přístupu rehabilitace a v tomto směru udělal opravdu velký kus práce. Beru to jako jednu z nejdůležitějších součástí výkonu, který Lukáš v Jablonci podal a jsem rád, že tuto filozofii přijal a zejména, že ji dokázal aplikovat.
V rozběhu jsme měli jediný cíl. Relativně na klid postoupit na velké Q a zajistit si výhodnou dráhu pro finále. Lukyn to splnil do puntíku a navíc mě utvrdil v tom, že je dobře připraven a že výstupy z posledních tréninků opravdu nelhaly. Čas 21,58 s ve vypuštěném závěru toho je dokladem.
Před samotným finále jsme si tak trochu vytvořili bublinu, ve kterém jsem se nažil vytvořit ideální rozložení a naplánování času zbývajícího do finále. Lehký klus, regenerační krátká masáž, odpočinek, sváča, rozcvičení, aktivační masáž a rozježdění v tretrách. Prakticky naplánováno do poslední minuty před výstřelem. Současně si ale Lukyn dokázal udržet jistý nadhled a pro něj v typické rovině popřál všem soupeřům hodně štěstí. Za to jsem opravdu moc rád. Protože věřím v to, že jen ten, kdo má velké srdce, může dokázat velké věci. Během rozcvičení si Lukáš našel čas i se svým kamarádem Edou Kubelíkem, největším favoritem soutěže, tedy i jeho největším soupeřem a také nedávným účastníkem Letních olympijských her v Paříži. I to dokazuje, že sport je zejména o spojování a kamarádství.
V samotném finále vyšel Lukášovi start nevídaně dobře a startovní reakce 0,138 s je toho důkazem. Během první zatáčky bylo vidět, že se Lukyn drží našeho plánu rozjet závod mírněji a zejména s cílem udržet své soupeře na dostřel. Ve výběhu ze zatáčky to vykrystalizovalo ve velmi zajímavý obrázek, kdy bok po boku běželo de facto 6 sprinterů bojujících o stříbrnou a bronzovou medaili za v tu chvíli již jasně vedoucím Edou Kubelíkem. Lukáš ale předvedl, že náš plán nebyl jen výstřelem do tmy, ale zhmotnil jej v přesvědčivém finiši ve vynikající umístění na stříbrné pozici a v čase 21,43 s.
Jde o Lukynovu druhou velkou medaili a osobně si ji nesmírně vážím, protože vím, co jí předcházelo a kolik toho musel Lukáš udělat pro její zisk. Současně jsem rád, že to Lukáš nevidí pouze jako medaili, ale zůstává v něm radost z toho jak běžel a váží si svého výkonu. V tom spatřuju krásu sportu a těší mě, že s ním u těchto okamžiků mohou být. Moc gratuluju!
