MORÁVEK ATHLETIC TEAM

V nedělním programu 19.6.2022 na Mistrovství ČR dorostenců a juniorů v Ostravě jsme měli především závody na 200 metrů. Lukáš Soukal celou sezónu předváděl, že je velmi dobře připraven a věřil jsem mu. Jediným otazníkem bylo, jak vydrží jeho bolavé koleno, s kterým měl 14 dní problémy. Druhou otázkou bylo, jestli nám konečně bude přát osud a podmínky při závodě budou alespoň bezvětrnné. Do tohoto dne jsme totiž nedokázali najít závod, v němž bychom neběželi do proťáku. Lukyn se na svůj start dokázal opravdu  hodně zkoncentrovat. Bylo to poznat hned ráno, když vyrazil s předstihem na rozcvičovací stadion, aby si srovnal myšlenky v hlavě. Při samotném rozcvičování jsem jej pozoroval a viděl jsem, že je na tom dobře. I on sám si věřil. Společně jsme si dohodli taktiku, že už v rozběhu půjdeme naplno. Jestli to má někdy vyjít, tak ať to neprošvihneme. 

Samotný závod byl naprosto úchvatný. Štěstí se k nám tentokrát obrátilo čelem, protože podmínky v Lukášově rozběhu byly naprosto fantastické a pro dvoustovkaře zcela ideální. Navíc měl Lukáš vedle sebe Adama Rašku, který ho vytáhl k neuvěřitelnému výkonu. Lukyn už na startu podal na své poměry neuvěřitelnou startovní reakci 0,132 s a také to bylo oproti soupeřům velmi patrné. Zatáčku Lukáš vybíhal na druhém místě a zde začal mohutně dotahovat na vedoucího Rašku. V cíli se poté předkláněl a až cílová kamera rozhodla, že Lukáš byl o setinu pomalejší než Adam. Čemu jsem ale dlouhé vteřiny po doběhu nemohl uvěřit, byl čas na cílové tabuli, který se u Lukášova jména rozsvítil - 21,34 s! To byl opravdu šok a v tu chvíli jsem úplně zamrzl. Pocity trenéra se dají těžko vyslovit natož popsat: štěstí, nadšení, úžas, splněná očekávání, údiv, čistá radost. Je toho strašně moc, co se ve vás mísí. Ale hlavně jsem šťastný za Lukáše, protože konečně prodal svoji formu. Byl jsem rád, že nám naše strategie vyšla a myslím, že více než na 100 %. 

Lukyn po doběhu v mix zóně zářil. Hodnotu tohoto výkonu navíc podtrhuje fakt, že je to s přehledem splněný entry limit světové atletické federace na Mistrovství světa juniorů. Český atletický svaz má však svůj vnitřní limit, který je ještě daleko přísnější (21,10 s). To ale neubírá nic na kvalitě. Časem 21,34 s zaostal Lukyn 4 setin za historickým oddílovým rekordem mého bývalého svěřence Štěpána Hampla.  To si myslím je hodně dobrá vizitka. Do finále nastupoval Lukáš ve 3. dráze. Podobně jako Adam Raška bylo na finálovém závodě poznat, že oba borci podali v rozběhu neuvěřitelně kvalitní výkon, a tak jim možná nezbyly síly do finále. Přesto dokázal Lukáš zaběhnout další kvalitní čas 21,66 s, za který bral 5. místo. Projevem bylo finále maličko tužší a to zejména v druhé polovině trati. I když to nebyla medaile, odjížděli jsme z Ostravy se spokojeností a splněným snem. Jsem rád, že i Lukyn to vnímal a cítil stejně jako já. Byl totiž vděčný za výkon z rozběhu a nelitoval naší strategie vše vsadit na jednu kartu třeba i za cenu medaile. I to dělá dobrého závodníka. Vážím si toho.

foto: Jan Houska

Mezi juniory v rozbězích na 200 metrů nastupoval také Šimon Kratochvíl. Ten si oproti sobotnímu rozběhu na 100 metrů náramně spravil chuť. Hned od začátku mu vyšel start a běh v zatáčce. Projev velmi dynamický a soustředěný výkon. V cíli na posledních 50 metrech sice Šimon trochu ztratil techniku, ale za výkon 22,07 s, což je jeho nový osobní rekord, se určitě stydět nemusí. Oproti loňsku je to posun o 3 desetiny a navíc je tento výkon i limitem do Sportovního centra mládeže pro další rok! V celkovém součtu letošního mistrovství to znamenalo 12 .příčku. Jeho dvoustovkařský výkon navíc předznamenal velké věci, které se udály v závěrečných štafetách na 4x400 metrů.

Třetím, kdo nastoupil na dvoustovce, byl Jirka Synek. Ve svém rozběhu jasně dominoval a zaběhl si vylepšený osobák 22,14 s. Do finále nastupoval Jirka třetím nejrychlejším časem. Před finále ale Jirka již pociťoval poměrně velkou únavu a mírné křeče do "zaďáků". Domluvili jsme se tedy, že když to nepůjde, závod vypustí a nedoběhne. Přesto ale závod celý absolvoval v dalším kvalitním čase 22,28 s a až na tisíciny sekundy museli rozhodčí u cílové kamery rozhodnout, že Jirka bral 4. místo. Nelitujeme toho. Jsem rád, že to Jirka ve zdraví přežil a nyní svoji pozornost směřujeme ke startu na Mezistátním utkání příští středu v Maďarsku, kde bude reprezentovat naši republiku jako vítěz sobotního finále na 100 metrů. 

foto: Jan Houska

Poslední start tohoto Mistrovství ČR dorostenců a juniorů absolvovala naše tréninková skupina ve štafetě na 4x400 metrů. Do závodu juniorů jsme nasadili sestavu borců z naší skupiny v tomto pořadí Lukáš SOUKAL  Jakub SVOBODA - Vítek VINDUŠKA - Šimon KRATOCHVÍL. Kluci do závodu nenastupovali jako adepti na medailové umístění, ale sami v sobě našli vnitřní sílu a odhodlání po tak vydatném MČR ještě k závěrečnému vypětí na čtvrtce. Asi nejméně s tímto startem počítal Vítek Vinduška, pro kterého to byl před závodem nejspíš hodně černý sen. Nicméně já jsem mu věřil. Obzvláště po tom, jakou zaběhl dvoustovku 14 dnů před MČR a s vědomím, že dokázal na jarních trénincích odběhat zajímavá tempa. 

Závod rozbíhal Lukáš Soukal a vzal to velmi zodpovědně, když si počínal mazácky, protože to nepřekopl a dobíhal na předávku na prvním místě v mezičase 49,7 s. Startovali jsme z 8. dráhy, takže Lukáš zvolil velmi dobrou strategii, když to nepřepálil, protože bylo důležité běžet sám na sebe, jelikož před sebou neviděl žádné soupeře a de facto si musel celých 400 metrů odtáhnout sám. Kubovi vybudoval solidní pozici pro jeho druhý úsek, což v důsledku následného vývoje celého závodu bylo hodně klíčovým momentem.

Poté následoval seběhový úsek, kde startoval Kuba Svoboda. Ten dokázal udržet druhou příčku s odstupem na naše soupeře a i když v cílové rovince už hodně tuhl, dotáhl to na předávku s Vítkem v mezičase 53,4 s. Zde to byl hodně zásadní moment a Víťu jsem na to už před závodem upozorňoval, aby si na předávku od Kuby hodně nabíhal. To také udělal a zatímco naši největší soupeři v boji o medaili Kladeňáci předávali na začátku předávacího území, my jsme předávku provedli až po cca 12 metrech a tím si Vítek vybudoval důležitý náskok. Kuba tak musel běžet o to delší úsek, ale jemu jsem v tomto plně důvěřoval a vyplatilo se to!

Vítek následně předvedl velmi rychlý mezičas 51,4 s, kterým mě hodně potěšil a myslím, že sám sebe velmi překvapil. Žasl jsem. Na metě 200 metrů Vítek ve velmi svižném tempu a netuhl. Na metě 250 metrů pořád dobré. V cílové rovince to sice začalo vadnout, ale to při čtvrtce téměř všichni soupeři, a tak si Vítek doběhl při předávce se Šimonem pro třetí průběžnou pozici. Vítek předvedl, že ze štafetových závodů má už poměrně hodně zkušeností a zde je zúročil.

Šimon si od Víti přebíral kolík s jasným odhodláním vložit do svého úseku maximum a velmi agresivně si hned od úvodních metrů vytvořil odstup na finišmena z Kladna, které v tu chvíli bylo naším největším soupeřem. Právě souboj těchto dvou závodníků celý průběh závodu hodně zdramatizovalo, protože kluci v tomto svém interním souboji začali dotahovat aktuálně druhého závodníka z Olomouce. Kladenský Ullman zkoušel během trati čtyřikrát nástup a útok na Šimona, ale ani jednou mu to nevyšlo. Šimon běžel úžasně. Na dvoustovce jsem se trochu bál, že to přepálil a bál jsem se, že brutálně vytuhne. V náběhu do cílové rovinky přišly nejdramatičtější okamžiky, protože Ullman ze sebe doloval poslední zbytky sil. Šimon si v náskoku cca 5 metrů svoji pozici hlídal a třikrát se otáčel, aby kontroloval svoji pozici a aby byl připraven na kladenský útok zprava i z leva. Ullman už nedokázal zrychlit, a tak Šimon donesl kolík do cíle na třetím místě za Slávií a Olomoucí. Mezičas byl pro Šimona obrovským překvapením stejně tak i pro mě : 47,7 s. Po závodě jsem Šimonovi řekl, že bychom asi měli uvažovat o tom někde zkusit hladkých 400 metrů. Reakce ale nebyla v kontextu celkového vyčerpání a aktuální únavy úplně přívětivá. 

Následoval ale ještě druhý běh, v němž jsem očekával souboj na dálku zejména od sestavy Ústí nad Labem. Tito borci však náš čas 3:22,15 už ale o 6 desetin nestihli překonat, a tak se kolínští junioři mohli radovat ze zisku asi mírně nečekaných bronzových medailí. Náš čas navíc překonal 22 let starý oddílový rekord v kategorii mužů a 10 let starý rekord juniorů. Velká gratulace.