Na Jablonecké hale jsme sbírali zkušenosti s dorostem.
V sobotu 25.1.2025 se v Jablonci nad Nisou uskutečnil další ročník nejstaršího halového závodu na území ČR tradičního mítinku Jablonecká hala. Na ten jsme se vydali ve čtyřčlenném složení 2 dorostenek a 2 dorostenců zejména s výhledem sbírání zkušeností z takto velkého závodu a s tím logicky spojených větších nároků na soustředění, proces svolavatelny a tím pádem trošku jiného časování rozcvičení a rozhodně ne na posledním místě také srovnání se v hlavě i s faktem mezinárodní a vyšší konkurence.
Jako první zahájila svůj start Martina Ježková, u níž jsme v případě tohoto mítinku vsadili vše čistě na jednu kartu a dohodli se, že zde bude závodit pouze nad překážkami. I když konkurence byla tentokrát opravdu jen symbolická, protože závod absolvovaly pouze 2 dorostenky, Martina se tím nenechala zaskočit a suverénně si doběhla pro vítězství, ale zejména pro nový osobní rekord 8,89 s. Tentokrát se Martě povedlo nad překážkami tolik nenabírat výšku a udržela to jaksi pod pokličkou. Domů tak následně mohla odjíždět více než spokojená.
Pro Miu Plačkovou jsme využili příležitosti startovat v dálkařském sektoru a s plným vědomím, že se v našem případě spíše jedná o tréninkový závod spíše cílený na ujasnění si rozběhu, si Mia odzvádila soutěž nakonec v šesti pokusech tedy i finálové části. Podle očekávání jsme soutěží procházeli od prvních pokusů bez výraznějšího výkonu a až v páté sérii se Mia dokázala s rozběhem srovnat a předvedla 537 cm, což jí vyneslo celkovou pátou příčku, což v závodě s mezinárodní konkurencí určitě stojí za zmínku.
Za pár chvil po skončení dálkařské sektory nastupovala Mia do kvalifikačních běhů na 60 metrů, kde si ve svém prvním běhu vedla suverénně a s časem 7,76 s hladce postoupila do další fáze mítinku tj. rozběhů, které probíhaly již v hlavní části programu jablonecké haly. Zde si připsala další kvalitní výkon 7,75 s a opět mě přesvědčila o vynikající vyrovnanosti. Z tohoto závodu jsem si navíc odnesl opravdu příjemný dojem, když jsem sledoval Miu a to zejména v druhém běhu, kdy ačkoliv běžela Mia již vedle ostřílených sprinterek ze zahraničí, bylo na ní jasně vidět, jak je na závod natěšená. To mě opravdu bavilo. Z technického pohledu jsem byl spokojený s akcelerační fází, kde v obou bězích Mia tentokrát předvedla velmi dobré náklony, o kterých jsme v týdnu na trénincích hovořili a snažili se je stabilizovat.
Nad překážkami se představil i Marek Převrátil, pro kterého bylo startovní pole podobně jako v případě Martiny velmi řídké, když běžel pouze s jedním soupeřem. Markovi bylo po závodě následně celkem líto, že běžel opět dá se říci těsně na dostřel osobáku, když předvedl 8,52 s. Podobně tedy jako na předešlých závodech tedy "jako do kýble". Nicméně nutno podotknout, že na cestě měl tentokrát kolizi na třetí a čtvrté překážce. Za mě to byl tentokrát běh jasnými ambicemi na pokoření osobáku, žel střet s překážkami musel marka nutně zpomalit. Docela dlouho jsme si o tom následně povídali a věřím, že Marek si nakonec dokáže v hlavě srovnat myšlenky a přistoupí na ty moje, kdy za prvé tento start vnímám jako krok na delší cestě a za druhé si vážím každého jeho výkonu na úrovni PB, protože to hovoří o stabilitě závodníkových schopností.
Po překážkách si Mára zaběhl ještě čistou šedestáku, kde mi jeho projev připadal maličko zakřečovaný a i tak jeho výkon 7,62 s vlastně odpovídá jeho současnému potenciálu. Dobré bylo, že si Marek sám analyzoval svoje dojmy a podobně jako já měl z tohoto závodu pocit, že v tom vlastně seděl.
Posledním startujícím na Jablonecké hale byl Štěpán Holeček, který měl před tímto závodem nucenou pauzu z důvodu virózy. I proto jsem byl potěšen z jeho výkonu 7,29 s, který je jen 9 setin za PB. Takže věřím, že jsme na dobré cestě. Technicky se mi tentokrát nelíbil Štěpánův výběh z bloků a i on sám mi po závodě říkal, že v blocích to prostě nebylo ono. Ale i to jsou velmi důležité zkušenosti, za kterými jsme právě na tento mítink cestovali, když máte na přípravu a jejich vyzkoušení velmi omezený čas od příchodu ze svolavatelny a odstartováním běhu před vámi. V blocích to tedy tentokrát Štěpánovi nevyšlo ideálně, ale na zbytku trati jsem již nemohl než Štěpána pochválit. Dravý, v relativně velkých rozsazích svižný a zejména křečovitě nepůsobící projev.
Do Jablonce jsem cestovali i Lukášem Soukalem, v jehož případě jsme využili příležitost se rozcvičit před nedělními závody, které měl v plánu odzávodit na Stromovce. Lukyn se tak příjemně rozběhal v teple a na dlouhé dráze.
