MORÁVEK ATHLETIC TEAM

Během víkendu 19.-20.2.2022 se v Ostravě uskutečnilo halové Mistrovství ČR dorostenců a juniorů. Do bojů na tomto šampionátu zasáhlo celkem 6 atletů z naší tréninkové skupiny.

Jako první dva se v sobotních rozbězích na 60 m překážek představili junioři. Honza Brát vypadal v celkem dobré rychlostní formě, ale asi právě to stálo a bylo příčinou kolize hned na první překážce, když do ní "nalítl". Poté už se se závodem nedalo nic dělat, a tak u jeho jména ve výsledcích svítilo DNF. Lépe se dařilo Kubovi Svobodovi, který si ve svém rozběhu doběhl pro nový osobní rekord 8,84 s. Myslím si ale, že i jemu se technicky jeho závod nepovedl tak, jak bychom si představovali. Každopádně osobák na mistrovství se počítá. Celkově Kuba obsadil 21. příčku.

Poté přišly na řadu rozběhy na rovince, kde jsme mezi dorostenci měli zastoupení v Jirkovi Synkovi. Technicky se mi rozběhový výkon moc líbil. Ve finiši si dokonce Jirka mohl dovolit vypustit závěr a přesto si doběhl pro jasný postup z druhé příčky a současně i pro nový osobní rekord 7,13 s. Ve finálovém závodě jsme doufali v posunutí PB pod hranici 7,10 s, ale zaškobrtnutí v prvních 5 metrech po startu nám tyto plány poměrně rychle zhatilo. I tak Jirka finišoval v čase 7,17 s (jeho 3. nejlepší výkon) a bral za něj 7. místo. 

Mezi juniory mě hodně překvapil Lukáš Soukal, který nepatřil k jasným adeptům pro finálovou bitvu. Lukyn ale dokázal v pravou chvíli prodat svoje rychlostní schopnosti a postoupil do finále v novém osobáku 7,06 s. Opět měla tak naše skupina zastoupení ve finále obou kategorií! Finálový závod nevyšel bohužel ani Lukášovi. Ten si zde hned po výběhu přešel do obrovské frekvenčnosti, ale to ho stálo důležité centimetry v rozdílu oproti svým soupeřům, kteří se následně už nenechali na trati předběhnout. Nyní aspoň víme, že tudy cesta určitě nevede a pro typ sprintera, kterým Lukyn je, je takové pojetí kontraproduktivní, protože ho vlastně drží na místě a nekrade metry vpřed. Přesto si 8. místa ve finále MČR juniorů hodně vysoko cením a výsledný čas 7,10 s také pro Lukáše není žádným zahanbením.

V nedělním programu jsme měli hned v dopoledních rozbězích dvoustovek zastoupení a opět to byl Lukáš Soukal. Ten bohužel neprošel tvrdým postupovým klíčem, kdy na halovém MČR postupuje pouze vítěz a 1 čas, aby posléze finále běželo pouze 5 nejlepších borců. Lukáš se v celkovém součtu umístil na 7. příčce a zabojoval časem 22,05 s jen těsně o 1 setinu za svým nedávným halovým osobákem. Když jsme si jeho výkon zpětně probírali, zanalyzovali jsme, že se možná až přes příliš dlouho rozcvičoval v rozcvičovacím tunelu a možná tam nechal zbytečně moc sil. Ve svém rozběhu pociťoval křeče do stehen, takže je možné, že proběhla nějaká akutní únava. Věřím, že to pro něj bude ponaučením. I to je vlastně dobrým výstupem, když se vám otevře další cesta.

Poslední disciplínou tradičně na mistrovstvích bývá štafeta na 4x200 metrů. Do ní jsme nasadili celé kvarteto juniorů z naší tréninkové skupiny. A i když jsem si myslel, že už mám hodně za sebou a nebudu nervózní, opak byl pravdou. Bylo to opět (jako vždy) nádherné a současně obrovsky emotivní. Kluci nastupovali do závodu jako jedni z adeptů na medaili. To jsme věděli všichni. Ale nikdy neříkej hop, dokud nepřeskočíš! Zlaté pravidlo... Závod rozbíhal na prvním úseku Jirka Synek, který jakožto dorostenec dokázal své soupeře velmi dobře "uviset" a na první předávce jsme byli těsně druzí za rivaly z AK Škoda Plzeň. Jeho mezičas 22,4 s dokazuje, že letěl jako kometa a startovní reakce 0,136 s, že do toho šel od samého začátku opravdu naplno. Na předávce to velmi hodně zaskřípalo, když se první dotek na Šimona Kratochvíla nepovedl. Přesto jsme z toho dá se říci vybruslili se ctí a nic dramatického nenásledovalo. (Pokud tedy pominu to, že na tribuně jsem nemohl ani polknout a tepovku jsem měl kdovíkde). I v tomto dá se říci nepovedeném momentu je něco pozitivního a to fakt, že díky seběhanosti, zkušenostem a nácviku dokázali oba kluci svoji předávku nakonec vyřešit a mohli se tak i dále prát o jednu z medailí.

Šimon Kratochvíl měl na starosti "seběhový" druhý úsek. I když byl na toto mistrovství vybrán na 60 i 200 metrů, nakonec z obou individuálních startů ustoupil, aby eliminoval riziko zranění a neohrozil ambice se štafetou. Vsadili jsme tak na jednu kartu a nyní zpětně můžeme zodpovědně říci, že jsme udělali dobře. Druhý úsek Šimon donesl na druhém místě a jen díky první předávce je jeho mezičas zkreslený na hodnotu 22,8 s. Jinak ale běžecký čas byl na úrovni jeho osobáku z individuální trati. Pozitivem je i to, že po doběhu necítil žádnou bolest a zadním stehně, které ho posledních 14 dnů trápilo.

Třetí úsek běžel Vítek Vinduška. Když si připomenu okřídlené přísloví o řetězu, který je tak silný jako jeho nejslabší článek, musím u Vítka hodně hluboce smeknout. On sám se cítil jako nejslabší článek, ale už v rozcvičovacím tunelu jsem viděl a věděl, že na závodní trati nás všechny překvapí. Osobně v práci se štafetami nikdy neuvažuji stylem nejslabší - nejsilnější článek. Vždycky je to práce všech čtyř členů. Ani zde to nebylo jinak a Víťa to potvrdil. Předávku od Šimona sebral tak, jako by byl všemi mastmi mazaný a  z mého pohledu v momentu náběhu do zatáčky udělal velký krok k naší stříbrné medaili. Víťa se totiž nacpal před jabloneckého rivala tak, jako ostřílený borec. To byl asi nejkrásnější moment celého závodu a zaslouží si za to veliké absolutorium. Poté si Vítek dokázal udržte svoji pozici a několikrát odrazil útok závodníka z Jablonce nad Nisou. Na poslední předávku doběhl v mezičase 22,9 s, který mi vyrazil dech. Myslím, že na trati nechal opravdu všechny své síly.

Poslední úsek jsme dali na starost Lukáši Soukalovi. Ten se okamžitě pověsil za jabloneckého Schuberta, který na předávce prolétl před naše kvarteto. A byl to souboj až na cílovou pásku, protože během tratě se jej Lukynovi nepodařilo několikrát předběhnout a dokázal odolat dvěma pokusům o náš atak. Lukáš tak ze sebe musel vyždímat poslední zbytky sil a až mohutný nátlak v cílové pásce rozhodl, že kolínští borci o 1 setinu porazili Jablonec. Z mého pohledu 10 metrů za cílem jsem to viděl opačně, ale cílová fotografie mluvila jasně. Po následném rozboru byl Lukášův mezičas 21,3 s! Famózní. Přesvědčil mě o tom, že na toto MČR byl dobře připraven a jsem rád, že to mohl v závěru celého šampionátu všem dokázat. Za předklon a finiš v cíli si zaslouží velkou pochvalu.

Následně jsme ještě netrpělivě přihlíželi dalším dvěma běhům, v nichž však žádná další štafeta nedokázala pokořit náš výsledný čas 1:29,42 s, a tak jsme mohli slavit krásné stříbrné medaile navíc v čase, který znamená překonání kolínského historického rekordu nejen kategorie juniorů, ale i mužů! Moc vám gratuluju a jsem na vás pyšný.

Mezičasy:

Jiří SYNEK (22,4 s) - Šimon KRATOCHVÍL (22,8 s) - Vít VINDUŠKA (22,9 s) - Lukáš SOUKAL (21,3 s)