MORÁVEK ATHLETIC TEAM

Během víkendu 1.-2.9.2018 se v Ostravě pořádal šampionát mužů a žen do 22 let. Naše tréninková skupina vyslala do bojů o cenné kovy z tohoto podniku do slezské metropole celkem 7 účastníků.

Sobotní program zahájil na tomto MČR výškař Tomáš Puczek. Ten se po zdolaném pokusu na 188 cm již nedokázal zlepšit a na další postupné výšce 193 cm již zapsal tři křížky. Škoda třetího pokusu právě na této výšce, neboť ten byl jednoznačně nejperspektivnějším skokem v celém průběhu, jenže Půca se dostal při náběhu již moc blízko k laťce a další opravu, kde bychom rozběh posunuli vzad již logicky nedostal. Celkově se Tomáš v tomto závodě umístil na 14. příčce.

Poté zahájili pouť svěřenci na nejkratším sprintu 100 m ve svých rozbězích. Mezi ženami si velmi kvalitně vedla Jana Šafránková, která doběhla do cíle v kvalitním čase 12,59 s a litovat můžeme pouze chybičky hned při výběhu z bloků, kdy se Janička příliš rychle zvedla. Jinak se mi ale její závod náramně líbil a čas je tomu také odpovídající. Celková 13. příčka podtrhuje Janiny výsledky z letošních mistrovství republiky, kdy jak v hale tak také venku vždy velmi výrazně promlouvala do pořadí mládežnických tak seniorských akcí.

Marek Řehák dostal los do prvního rozběhu mužů, kde předvedl výkon 11,34 s. Bohužel celkový projev na mě působil spíše staženým a neuvolněným dojmem až skoro těžkopádně. Ani Mára se po závodě necítil úplně "fresh". Každopádně tento čas a 5. místo v rozběhu znamenalo celkovou 16. příčku. Ale neberme to jako nějakou tragédii.  Markův asi největší rival v této soutěži slávistický Höfner, který má lepší osobní rekord a také medaili z MČR dorostenců, kde Marka porazil, zde doběhl až na celkové 19. pozici v čase o půl vteřiny horším než PB. Takže náš výkon v tomto ohledu tak trochu může naše myšlenky uklidnit.

Druhým sprinterem na 100 m byl Standa Jíra, jenž ve svém rozběhu suverénně porazil Dane Vejražku z Klášterce, svého kolegu z reprezentační štafety na 4x100 m na juniorském mistrovství světa. Tento cenný skalp se jistě počítá. Čas 10,80 s nás velmi potěšil. Ve finálové bitvě se však ukázalo, že všichni sprinteři byli na tento závod dobře připraveni a a ni zlepšení těsně jen 2 setinky za hranici Standova osobáku na 10,75 s mu medaili nepřineslo, když cíloval na 5. příčce. Stáňa byl velmi zklamaný a bylo to na něm poznat. Chápu to, ale jeho výkon je pro mě tak kvalitní, že medaile - nemedaile jsem spokojený. 

Posledním sprinterem na této trati byl Štěpán Hampl a ten si ve svém rozběhu vedl ještě s větší jistotou, když suverénně s vypuštěným závěrem vyhrál za 10,76 s. Ve finálové bitvě, kde čas sice zlepšil na 10,70 s a za něj nakonec bral stříbrnou medaili, se však Štěpánovi z mého pohledu příliš nevedlo. Po excelentních 70 metrech trati, kde sváděl úchvatný souboj se svým tradičním sokem této sezóny libereckým Kolářem, přišel zkrat. Mírné podhoupnutí a následný křečovitý projev. Jen tak tak, že Hamplík uhájil stříbrnou pozici před Vejražkou. Plyne pro nás z tohoto závodu veliké ponaučení, že se Štěpán nesmí nechat unést pocitem, že musí  vyhrát za každou cenu. Rozhodně ne tedy za cenu křečovitosti! Vše jsme si vyříkali a také se připravili na nové formy tréninku, kde se budeme zaměřovat na vlastní tělo a systematickou koncentraci na sebe sama. I z tohoto pohledu ve finále hodnotím ostravský závod za pozitivní. Jednoduše řečeno jsme opět našli v Hamplíkově kariéře další zatím neprobádanou cestičku, kterou se pokusíme prozkoumat.

Na čvrtkařském oválu se prezentoval dorostenec Tadeáš Krakuvčík. Ve své horní osmé dráze velmi dobře rozběhl první polovinu trati tak, jak jsme byli dohodnuti. Nakonec z toho byl vzestup výkonnosti v podzimní části sezóny, když minulý týden Tadeáš neprolomil 52 vteřinovou hranici. V Ostravě se mu to již podařilo a časem 51,86 s obsadil celkově 18. příčku. I Teddy sám se cítil po tomto závodě lépe nežli před týdnem a to je také známka, že vše jde dobrým směrem.

Poslední sobotní vystoupení naší tréninkové skupiny patřilo štafetovým závodům na 4x100 m. Po dlouhých letech se mi podařilo, aby náš oddíl postavil krátkou sprinterskou štafetu dívek. Kvarteto Lenka Novotná, Zuzana Pražáková, Kristýna Růžičková a Jana Šafránková, kde poslední dvě jmenované jsou mými svěřenkyněmi, se postavilo na start druhého rozběhu. Po několika trénincích, kde jsme se pilně připravovali na tento závod, se děvčata v tvrdé konkurenci celkem 12 štafet dokázala umístit ve finálové osmičce, kterou svým umístěním uzavírala. Výsledný čas této sestavy 49,54 s je však výrazným vylepšením výkonu, který děvčata předvedla před týdnem na ligovém utkání v Jablonci. A to mě těší ze všeho nejvíce. Jednoduše řečeno...naše práce přinesla ovoce. Holky moc díky za vaši práci a věřím, že vás to namotivuje do dalších let k práci ve štafetovém týmu!

Druhou štafetu tvořil v mužském závodě ostřílený kvartet juniorského věku v tradičním složení Marek Řehák, Dominik Holub, Standa Jíra a Štěpán Hampl. V této kategorii se běžel pouze jediný finálový závod, kde nastoupilo celkem 8 týmů. Takže o medailích se rozhodovalo napřímo. Marek Řehák na rozdíl od svého individuálního  startu na 100 m předvedl na prvním úseku štafety, že je týmovým hráčem, neboť jeho projev byl absolutně rozdílný od individuální stovky. Předávky všude "klaply" jak namazaný stroj a je v nich již patrná jistota, kterou si kluci vybudovali. Do cíle doběhl finišmen Štěpán Hampl v senzačním čase pouhých 5 setin za historickým oddílovým rekordem, kterého dosáhla právě tato sestava, v čase 41,48 s. Sklonit hlavy museli kluci pouze před svými soky z Liberce, který dokázal zaběhnout čas 41,27 s. I tak jsem měl z našeho výkonu velikou radost. Tak, jak jsem hodnotil po závodě....aby vše sedlo k pokoření kýženého národního rekordu, musí si v daný den D vše naprosto "sednout". Ať už je to individuální forma, počasí, atmosféra, technika předávek, eliminace únavy či zranění a mnohé další faktory. Dnes to ve směru k pokoření NR nevyšlo, ale radujme se. V historii oddílu neexistuje takto úspěšný štafetový mančaft!

V druhém soutěžním dnu tedy v neděli 2.9.2018 jsme měli na programu už jen závody na 200 metrů. Standovi Jírovi i Štěpánu Hamplovi se povedlo ze svých rozběhů postoupit do odpoledního finále. Nicméně beru to jako svůj velký počin na poli mentálního koučinku, protože oba kluci střídavě měli myšlenky spíše defenzivní, že by závod neabsolvovali jeden již před rozběhem druhý pak před finále. Nakonec se však ukázalo, že moje rozhodnutí bylo správné. Standa ve finálovém souboji obsadil 6. místo za čas 22,01 s a byl tak důstojným soupeřem a členem tohoto finále. Štěpán Hampl, kterému jsem se pokusil během krátké doby mezi závodem na 100 a 200 metrů změnit tok myšlení, předvedl ve finále na 200 m něco úchvatného. A já jsem byl po závodě nesmírně pyšný, že se mu to povedlo. Štěpán se po dlouhé době dokázal absolutně koncentrovat čistě jen sám na sebe a ve velmi uvolněném švihově rytmickém výkonu si doběhl pro bronzovou medaili za vynikající čas 21,39 s.

Téhle medaile si vážím daleko více nežli sobotního stříbra ze stovky! Navíc konkurence, s níž tento závod běžel v čele s Vítkem Müllerem českým reprezentantem ve štafetě na 4x400 m, který reprezentoval na nedávném Mistrovství Evropy, a vynikajícím čtvrtkařem překážkářem, byla více než luxusní. I proto jsou má slovo o koncentraci na sebe sama a svůj výkon opravdu na místě. Štěpáne, moc Ti gratuluju!