Úspěšné krajské přebory s cennými osobáky a season besty.
V neděli 12.1.2025 se opět na Stromovce uskutečnily krajské přebory dorostu , juniorů a dospělých. V časovém programu zahajovala a naše skupina tyto závody překážkářskými závody na 60 metrů překážek a hned v tom úvodním startu se podařilo Martině Ježkové v kategorii dorostenek překonat osobní rekord, když zaběhla výkon 8,96 s, kterým se v celkovém hodnocení všech běhů umístila na 4. místě, což jí sice medaili nevyneslo, ale radost z osobáku pod 9 vteřin a věřím i nominaci na MČR v hale ji chuť jistě spravila.
Mezi překážkáři dorostenci dopadl umístěním na stejném tedy na 4 .místě marek Převrátil. I jemu podobně jako Martě by slušel ještě jeden běh jako finále, protože "jedna rána" prostě zatím nestačí. Ale alespoň jsme si vyzkoušeli formát závodu na MČR. Co se techniky týče, Marek zaznamenal na druhé překážce mírné zakopnutí, které ho ale nijak nelimitovalo. Zatímco v došlapu za poslední překážkou zřejmě i proto, že závod byl v kontaktu se soupeři, trochu zapadl, což mu jistě zhatilo možnost posunu PB. Jeho výkon 8,52 s přesto hodnotím jako velmi dobrý zejména ve srovnání s týden starým osobákem jen 3 setinky vzdáleným.
Následovaly rozběhy na 60 metrů, kde se v kategorii dorostenek postupně představily Mia Plačková, Aneta Bedrnová a Kristýna Kačírková. Mia si ve svém rozběhu, které byly nalosovány z mého pohledu trochu nešťastně, když v každém z devíti byla nalosována jedna favoritka a tam tím pádem absolvovala solo závod. Mia si s tím obstojně poradila zaběhla 7,76 s. Aneta běžela hned v dalším rozběhu, kde předvedla 7,80 s a Kristýna 8,47 s. V případě Kristýny se mi velmi líbil závěr jejího běhu, kdy moc hezky zatahovala do cíle. Naopak start se jí tentokrát příliš nevyvedl a budeme na něm muset ještě hodně zapracovat.
Mia a Anet se sešly v následném finále, kde Mia nakonec vybojovala zlatou medaili za výkon 7,71 s a Anet bronz za 7,88 s. Mie vyšlo prakticky vše od startu přes přechodovou fázi a v cíli bylo patrné, jak těží ze svého přirozeně dlouhého kroku. Anet byla po závodě zklamaná ze svého času. Nicméně i tento čas je stále na kategorii dorostenek velmi kvalitní a je potřeba si výkon důsledně analyzovat i s ohledem na aktuální bolístky a co je s nimi potřeba udělat směrem ke zlepšení.
Na šedesátce dorostenců jsem si chvíli myslel, že roztrhnu Štěpána Holečka, který jako jeden z favoritů předvedl, že ještě zdaleka není tak ostříleným "hráčem", když prostě stál ve startovním poli čekatelů na start a jeho první rozběh odběhl nakonec bez něj. Vysvětlení, že čekal, až ho někdo vyzve, aby si nastoupil ke startu, mě doslova vytočilo jako vývrtku až do nebe a Štěpánovi jsem to více než důrazně okomentoval. Díky startérům se nakonec Štěpána povedlo propasírovat do jednoho z následujících rozběhů, kde zaběhl 7,35 s, což na postup do finále sice stačilo, ale bylo patrné, že výkon byl ovlivněn relativně velkým neklidem a stresem. Finále už byla ale jiná písnička, protože ve vyrovnané konkurenci se Štěpánovi podařilo zaběhnout osobní rekord 7,20 s, kterým obsadil 5. příčku. Co se týče techniky v tomto finále, musím vyzdvihnout úžasný start s krásným náklonem a dlouhými kroky.
V rozbězích kategorie mužů startoval Jirka Synek, který po svém rozběhu za 7,03 s nebyl příliš spokojen. I když se mi zdálo, že start a první polovina trati byla opět velmi dobrá, prostě kýžený výkon pod 7 vteřin to zatím nebyl. Dokonce jsme měli s Jirkou i stejný dojem, že v druhé polovině trati se mu podařilo udržet náklon, aby jakoby nestál vzpřímeně. Pro finálový závod jsme následně ještě přidali další pokyny týkající způsobu techniky v druhé části závodu a ejhle, povedlo se! Letošní první čas pod 7 vteřin konkrétně 6,95 s. S tím už jsme byli rozhodně spokojeni. Největší rozdíl co se techniky týče nastal z mého pohledu mezi 30 a 50 metry trati, kde to Jirkovi krásně odjíždělo dík udržené výšce kolen. Nyní budeme ještě pracovat na co nejdelším udržení této techniky, abychom pro následný výkon vytvořili co nejlepší podmínky. V krajské soutěži mezi dospělými na této trati Jirka přesvědčivé vybojoval první místo a zlatou medaili.
Na dvoustovkách se velmi velmi dobře prezentoval Lukáš Soukal, který běžel bok po boku s Jirkou Synkem. Lukyn si závod opět dobře rozvrhl v hlavě a velmi rytmickým a současně uvolněným výkonem doběhl v čase 21,75 s. Jednoznačně nejlepší vstup na této trati do halové sezóny, jaký jsme kdy měli. Lukáš sám měl ze závodu dobré pocity a důležité z mého pohledu je zejména vzájemný vjem toho, že projev byl uvolněný a nebylo to nijak udřené. Jirka si v tomto závodě vedl rovněž obstojně a s Lukynem držel krok cca do 150 metrů. Nakonec i pro něj z toho ale byl kvalitní čas 22,15 s, což je jeho halový osobní rekord. Na jeho výkonu i uvolněně frekvenčním projevu bylo patrné, že jsme v letošní přípravě naběhali více kilometrů než v předešlých sezónách.
Kluci si s chutí došli pro zlatou a stříbrnou medaili z tohoto závodu na 200 m v kategorii mužů.
Dvoustovky si zaběhaly i dorostenci a dorostenky. Nejlépe se vedlo Mie Plačkové, která po výkonu 25,49 s brala stříbro mezi dorostenkami. U Mii je krásné sledovat, jak jí chutná i tento delší sprint, když může svoje nohy roztočit na delším úseku. Za kvalitní výkon, který je jen 0,2 vteřin vzdálen od jejího venkovního osobáku (!), brala Mia další medaili tentokrát stříbrnou.
Martina Ježková si mezi dorostenkami zaběhla 26,69 s a v jejím případě bylo patrné trochu nezkušenosti, protože běžela v šesté dráze a náběhový kopec jí trochu sil ubral. Nicméně beru tento výkon jako takovou vstupní vlaštovku a jsem si jistý, že z něj ještě dosti ubereme dolů.
Podobně jako Martina to měl i Marek Převrátil, který běžel rovněž v 6. dráze a předvedl 24,09 s. Současně si myslím, že Mára má rozhodně na to běžet výkon pod 24 vteřin. U obou těchto překážkářů jsem rád, že jsme dvoustovku absolvovali, protože to vnímám jako dobrý prostředek zejména směrem k venkovním tratím na 300 m překážek.
Štěpán Holeček byl na závod na 200 metrů asi již trochu méně koncentrovaný než tomu bylo u šedesátek. Čas 23,85 s je sice jen 3 desetiny od jeho venkovního osobáku a současně se jedná o jeho halový osobák, ale podle jeho projevu se mi zdálo, že to prostě nebylo přesně nalinkované a vnímal jsem tam určité niance a nepřesnosti ve vedení pohybů. Štěpán mi po závodě sám sdělil, že to nebylo úplně přesně "to ono", a tak budeme směrem k dalším startům zvažovat solo závod na této distanci.
